"V Schönbrunnu, v Schönbrunnu, střílel císař na srnu..."

Jak už nadpis napovídá a téměř většina "mých" čtenářů ví, tento víkend se pro nás nesl ve znamení Vídně. Během 48 hodin jsme poznali několik tváří Vídně, všechny mě naprosto okouzlily. Je pravda, že jsme měli štěstí na výběr víkendu - počasí se vydařilo na jedničku, slunce svítilo o stopéro a i když foukal poměrně čerstvý vítr, pěkně hřálo. Teď, když už sedím na koleji a vím, že se nepřijde žádná komplikace výletu, můžu s klidem říct, že tenhle víkend byl prostě perfektní!

Do Vídně jsme dorazili v pátek po desáté hodině (předodjezdové komplikace zmiňovat nebudu, vzpomínejme na to hezké :c)) na nádraží Praterstern, odkud byl krásný výhled na celý zábavní park. Jirka vyjednal dvoudenní jízdenku na vídeňský MHD a vydali jsme se třemi z pěti linek (tváří se, že jich mají 6, ale chybí jim U5) metra na Josefstäder Strasse, kde bydlí Voďajz. Tam jsme zatočili s lahvinkou vína a zalezli do pelechu načerpat síly na sobotu.

Ráno nás vzbudily sluneční paprsky a proto jsme nelenili a hned po snídani popadli inliny odfrčeli metrem - nadzemkou - na Donauinsel, po kterém vede několik cyklostezek. Tam jsme si krásně zabruslili po i proti větru. Ondra si dokonce zablbnul v prázdném skateparku, ale zjistili jsme, že je to teda pěkná machrovinka, tohle skejťačení, tak jsme to raděj otočili a frčeli zpátky. Celý ostrov je nádherně upravený, dá se tam běhat, bruslit, jezdit na kole, procházkovat a jsou tam dokonce placy s grilem, kde je k dispozici i dřevo na grilování. Krásný aktivní relax zde dostal jasnou podobu, byla jsem nadšená! Po sportovním "výkonu" jsme si jeli na byt trochu doplnit energii, vyfiknout se a hurá do víru velkoměsta - tentokrát bez Ondry.

Naší první zastávkou byl samozřejmě Prater, jak jinak. Velký zábavní park se spoustou atrakcí mě okouzlil - miluju poutě ;c) Na cestu mezi atrakcemi jsme se vybavili zmrzlinou a cukrovou vatou a pak už jsme se mohli rozhodovat, která horská dráha bude TA jediná, kterou jsme si povolili. Trvalo to dlouho, ale nakonec vyhrála netradiční dráha, na které jsme leželi na břiše hlavou dopředu. Bylo to krátké, rychlé a bylo toho tak akorát, abych nevyhodila vatu zpátky :c) I když i na takové případy tam byli připraveni - pod námi bylo ještě plexisklo, do kterého mohlo leccos odkápnout ;c) Další zastávkou byl pro nás Stephansplatz - obhlídka Stephansdomu. Památka to je pěkná, ale ty davy za to skoro ani nestojí. Proto jsme to po chvíli hledání nějakého fastfoodu raději otočili a odfrčeli k (pro nás) slavné vídeňské radnici.

Tam jsme ale potkali něco, co jsme fakt nečekali - slavnosti vína či co. Spousta stánků před radnicí, ještě víc lidí, všude víno, víno, víno. A v parku pohoda, klídek, jen hudba z jakéhosi pařícího stanu. Navíc jsme se tu potkali s Terezkou, zbaštili špecle, zašli společně na vídeňskou kávičku a vůbec jsme si ten podvečer tak hezky užili. Doma nás pak už čekal Ondra se surovinama na tortilly, které nás totálně uzemnily - byly fakt výtečné a bylo toho hodně. Proto jsme se rozhodli jet vytrávit do noční Vídně - vzali jsme Radlera a vyjeli k nasvícenému Stephansdomu, odkud jsme pěšky došli k radnici. Tam jsme se podivili nad rakouskou precizností na záchodcích (na přání povyprávím), pobavili se pohledem na spoustu veselých vídeňanů a starobylou tramvají se vydali domů.

V neděli dorazila Ondrova Lenka a po společné snídani jsme nabrali směr Schönbrunn. Tam jsme taky měli štěstí - tentokrát nás přivítaly velikonoční trhy. Spousta lidí se rázem rozptýlila do ohromného parku, který jsme si prošli, ofotili a ze všech možností jsme si vybrali Labyrint. Za 3 eura nás čekalo několik keřových bludišť, některé interaktivní, jiné ne, zábavy jsme si užili dost. Tohle byly vážně dobře investované peníze! Jen teda tu srnu, jak o ní Cimrman vypráví, jsme neviděli. Pak už stačilo jen ochutnat ovoce s čokoládou z čokofontány, posedět na kašně na sluníčku a nakonec se rozloučit a vyrazit na nádraží. Vlak nás dovezl bez komplikací a na čas do Brna, kde náš společný výlet končí.

Bylo to krásné, intenzívní, sportovní, poznávací, odpočívací - prostě ode všeho něco. Fakt jsem si to moc užila a už teď se bojím, že v rámci rovnováhy světa mě teď čeká něco fakt šílenýho, co by tenhle perfektní víkend vyvážilo. Ale těším se, že zase někdy pojedeme někoho někam navštívit - stojí to za to! :c) Fotky máme tentokráte jen na facebooku, ale vy už jste je stejně určitě viděli ;c)

A jaké evropské město nás čeká příště? Já doufám, že Paříž, ale to bude nejdřív na podzim a kdo ví, jestli vůbec...

První jarní výletování

Už dlouho jsme si na tento víkend plánovali výlet. Předpovědi počasí ale slibovaly víkend plný deštění, sněžení a vlezlé zimy, takže mě choutky na nějaké trajdání po lesích pomalu přecházely. Sobotní ráno nás přivítalo drobným mžením, které však postupně přestalo, a proto jsme se po rozloučení se zbytkem Jirkovy rodiny, který se vydal za zimou do Rakous, rozhodli - výlet bude! A pojedeme k Turnovu, tam je vždycky líp. Začali jsme se tedy těšit.

Při výjezdu z Liberce se začalo počasí překonávat - vykouklo na nás sluníčko! Nálada v autě byla veselá, do GPSky jsem nacvakala 5 souřadnic kešek a jen co jsme nechali auto v lázních Sedmihorky, vyrazili jsme směr Hrubá skála. Prvním naším cílem byl symbolický horolezecký cintorín, kde se nějaký na první pohled tak trochu arogantní kačer rozčiloval, že tam ta keška prostě není. Počkali jsme tedy, až on i jeho nohsledové (parta asi pěti lidí, z toho 3 holky remcající, že maj hlad a že je chození po lese teda vůbec nebaví) odejdou a jali se kešku hledat sami. Chlapec před námi hledal asi na nesprávném místě, ale ani na tom (podle nás) správném jsme krabičku neobjevili. Bylo tam sice několik míst, kam by se vyloženě hodila, ale kde nic, tu nic. Tak nevím.

Nenechali jsme se odradit a přes vyhlídky pokračovali na Hrubku. Krátká odbočka k Adamovu loži, tentokrát úspěšný úlovek. Ale keška bez tužky, to je úroveň. Myší dírou jsme vyběhli nahoru a tam si v kiosku vychutnali první letošní zahrádkové pívo. Kešku u Hrubé skály jsme taky našli, ale byla taky bez tužky. Jestli on je tam někdo programově nekradl... Další keš byla v arboretu na červené značce. Místo krabičky jsem však ze skrýše vytáhla kýbl! Tato keš je pro děti a bylo to poznat - spousta lega, hraček, jedna fotka klučiny (od jednoho španělského tatínka pro syna, který chce už od mala navštívit Český ráj, tak až tam někdy zavítá, najde se tam :c)) a v neposlední řadě nepoužitá pemprska. A dokonce i tužka tam byla.

Arboretum se nám ukázalo v celé kráse - mezi stromy prosvítalo pozdněodpolední sluníčko a bylo tam moc hezky. Ale začínala být zima a proto jsme spěchali dál. Až na Valdštejn jsme však nedošli, na rozcestí s modrou jsme se vydali dolů směr Sedmihorky, abychom stihli čaj o půl sedmé s Jerrym, Rybou, Benie a dalšíma ratabákama.

Byla to moc pěkná odpolední procházka a já doufám, že tohle jaro nebyla poslední! :c) Na Jirkovo rajčealbum se dostanete kliknutím na název příspěvku!

A jedém!

V neděli jsem oslavila další narozeniny, ke kterým jsem se konečně odhodlala přát si kolečkové brusle, na které už myslím tři roky, ale pokaždé se našlo něco, co jsem potřebovala víc. Tak letos konečně jsem se vydala s mamkou do Intersportu, kde jsme po dlouhém zkoušení, vybírání a rozhodování vybraly brusle značky Cycab, přesněji Cycab Performance Comfort. Brusle pěkné, šedo-bílé s veselým zeleným proužkem, ložisky ABEC 7 (na Skřítkovo doporučení) a 80 mm kolečky sedly pěkně, zkušební jízda po prodejně taky nedopadla katastrofálně a cena byla více než příznivá, navíc paní prodavačka tuto značku doporučovala (prý vlastní zkušenost). K tomu ještě se slevou obal na brusle a chrániče, no neber to. Takže jsme pořídily a dnes ráno mi už nebránilo nic od provětrání psa, koleček a mozku před celodenním šrotingem.

Ferda se mi na první výjezd tak trochu vnutil, nejdřív jsem ho vzít nechtěla, ale co, aspoň se budu moct tvářit, že nejedu rychle, protože tu jen venčím psa. ;c) Vydala jsem se k jízdárně, kde jsem poprosila na široko daleko jediné lavičce sedící pár, jestli by mi neuvolnil těch pár centimetrů, na kterých se válely jejich batohy, obula se do bruslí a legrace mohla začít.

Musím říct, že jsem na cyklostezce v osm ráno tolik lidí nečekala, jejich různorodost byla obdivuhodná - od školky razící pravděpodobně do divadla přes pár bruslících nadšenců až po lidi venčící své miláčky nebo spěchající do práce. Ferda se motal pod nohy mně i jim, no sranda byla. Dojela jsem však docela bez problémů na Wintrovku k domu, kde bydlí Fru-Fru, nikde jsem sebou nesekla, dokonce jsem nesejmula ani Ferdu, ani nikoho dalšího, silnici jsem zvládla překonat, ale tady nastal zádrhel. Ferda toho měl už asi plný kecky, sedl si a odmítl jít dál. Ani na konec ulice jsem ho nedotáhla. Nu což, na první jízdu stačilo, řekla jsem si a vydala se zpátky k jízdárně. Po cestě už byl větší klid a proto jsem to místy mohla i trochu rozjet :c) Ferda mě asi doteď proklíná, tak jsem zvědavá, co bude dělat zítra ráno, až ho budu lákat na prochajdu ;c) Jen se bojím, že zítra už nebude takové krásné ráno jako dnes...

... bohužel se mi nikde na internetu nepodařilo získat obrázek mých vyvolených a proto přikládám pouze jeden ilustrační... až si seženu kabel k foťáku, dodám fotku autentickou...

Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila!

Tenhle příspěvek je úúúúúplně o ničem, ale... SNĚŽÍ!!!! A kotelně! Všude je bílo! Už se dá bitkovat a brzo půjdem bobovat a na snowboard a na běžky! Já se TAK těším! Hurá!

(Buďte rádi, že vás mé prvotní nadšení minulo, tohle už je jen dozvuk toho, co jsem vyváděla, když jsem poprvý vylezla do tý nádhery :c))

Tví mjente míchaj kchankcholaj!

Dneska jsem, při poslouchání různých vypalovaček ze svého počítače, objevila jednu.. Podělila jsem se se svým úlovkem se Saší a ona mi obratem poslala odkaz na youtube. Už jsem skoro zapomněla, že podobnej song existuje a dneska mi to teda extrémně zvedlo náladu.. Vzpomínky na to, jak jsme se ji učili a následně ji zpívali před publikem, mi prozářily večer :c) Tak snad si rádi zavzpomínáte se mnou..

Jak se nám tady žije?

Tak protože už po mně chtělo víc lidí nějaký ty fotky z našeho řečkovického bytečku, rozhodla jsem se dát je na rajče. Tak se můžete podívat. A musím říct, že fotit byt je pěkně hloupá činnost :c) Jsem to chtěla vyfotit tak, jak to tu opravdu vypadá, a ono to nende! V reálu je to takový.. celistvější a tím hezčí :c) A nám se tu líbí!
Abych pravdu řekla, já jsem z toho našeho soužití dost nadšená - pravda je, že v koupelně téměř neustále zametám vlasy a v kuchyni jsou na lince dost často drobky, ale na druhou stranu kluci jsou nad očekávání super spolubydlící, uklízejí si všechno v podstatě hned a nenechávají to na nás. Když necháte ráno nádobí ve dřezu, protože ho nestihnete umýt, můžete si být skoro jistí, že až se odpoledne vrátíte, už bude uklizený. Prostě kdo má čas, dá to do pucu. Navíc máme vlastní ledničku, takže my s Barčou a Hančou si to náležitě užíváme, po roce skladování potravin za oknem :c)
A co se mi na bytu líbí asi nejvíc? Skoro nikdy tu nejsem sama - vždycky mám možnost jít za někým z kamarádů, dát si s nima čaj, popovídat si, všechny tu znám, je to bezvadný. A když naopak mám chuť být sama, zavřu se do pokoje a nikdo mě neruší. Mám možnost volby, to je supr! Príma jsou taky společné večery v kuchyni, když slezou kluci z podkroví, aby si něco uklohnili.. To se většinou na chvíli přesunu za nima, popovídáme, občas dáme nějaký pívo nebo panáčka, zasmějem se a pak si jde každý zas po svým.. No prostě se tu nenudíme :c) A navíc nám to v pokoji děsně hezky voní, takže se sem vždycky moc těším, z Liberce se mi odjíždí mnohem líp než loni, kdy mě čekala jen ošklivá kolej! :c)

Když jsem kytici vázala...

Včera jsme s Terezkou měly naplánovanou minischůzku kvůli programu na "Ratab - Rodiče a děti". Vzhledem k tomu, že byla Terka v práci (Květinářství u Elišky, Hanychovská ulice), rozhodly jsme se uspořádat naši malou besedu přímo v krámě (resp. v místnosti za závěsem :c)).
Ještě než jsem se sešla s Terkou, zašli jsme se s Matějem podívat na Projekt vagón, o kterém včera informovala Háňa. Bylo to.. silné. Ale o tom se píše jinde a já bych vám ráda sdělila něco jiného.
Totiž, po té, co jsem se dostavila do květinářství, byla jsem svědkem vazby několika kytic na objednávku i jen tak, na krámě. Z tohohle malého obchodu jsem naprosto unešená, tak hrozně krásně to tam voní, všude je tam tolik barev, no prostě zážitek!
Nedala jsem tedy jinak, že Terce nejprve pomůžu a teprv potom začneme řešit program. Takže jsem zametla (tam se to zametá jedna radost, mezi spoustou nádherných kytek!), pomohla při vybalování a "aranžování" kytek z objednávky, okoukla, jak se tvoří pohřební vazba (nic moc veselého, ale co se dá dělat...) a nakonec, po zavíračce, pomohla s vázáním takových těch velkých dvoubarevných mašlí do kytic.
Tahle činnost mě absolutně uchvátila, sice to byly takový mrchy, ty moje výtvory, ale bavilo mě to.. :c) A mám slíbeno, že až bude příště Terezka na krámě zase sama, můžu se přijít podívat a s něčím drobným pomoct :c)
Přiznávám, jsem dětinská a tenhle příspěvek je prakticky o ničem, nicméně řezané kytky mají nade mnou absolutní moc, v jejich přítomnosti "rozkvétám"a z toho včerejška mám takovou radost, že jsem se o to musela s někým podělit :c)

Jarmark v Brodě

Kdo byste se příští rok rozhodl navštívit tradiční jarmark v ŽelBrodě, pak vězte, že není radno mít velká očekávání, byli byste zklamáni. My jsme jej navštívili letos a musím přiznat, že oproti předloňskému to bylo slabší.
Jeden stánkama obsazený břeh patřil téměř jen vietnamské komunitě, která zde nabízí své zaručeně pravé textilie, a jiným pochybným prodejcům "kvalitního" zboží. Mohli jste si zde mimo jiné zakoupit svítivé kolíčky na prádlo, speciální ponožky nebo nejlepší brousítka nožů.
Druhý břeh byl maličko zábavnější - dalo se zde najít hodně různých pouťových atrakcí, střelnice, Chiquitu, labutě a tak podobně.
Nejlepší částí jarmarku je ovšem Malé náměstí - stánky s krásnými hrnky, s perníky, ruční košíky, no prostě jarmark jak má být.
My jsme si ovšem nedělní víkend užili - pochutnali jsme si napůl na langoši od upovídaného borce, potom na výborné svíčkové od babičky, koupili jsme si na památku nádherné malované hrníčky, dostala jsem papírovou růži a Matěj si zas výborně porozuměl s templáři nabízejícími jejich výborné vínko. Ochutnal každé z dvanácti otevřených a díky upovídanosti "bratra" prodavače a místa v tašce si odnesl vína o trochu víc než původně plánoval :c)
Celý výlet jsme zakončili v Jirkově, kde jsem si dala čaj, Matěj trochu pomohl taťkovi a pak už jsme vyjeli zpátky do Liberce.

Narozeninovo-kolaudační párty v Modlibohově

aneb raut v Modlibohově!

Tak teda ne, že bychom si to se Zůzou nepředstavovaly jinak.. Ale stane se a na malé počty účastníků jsme vlastně všichni zvyklí z Kletru a tak jsme se vcelku bez problémů vypořádaly i s včerejším součtem 7 lidí. Musím říct, že Zůza to měla skvěle vymyšlené a zorganizované - stydím se, že všechno zařizovala ona a nenechala si pomoct :c( Právě díky ní a taky Saší jsme mohli dát za pravdu Helltchině taťkovi, který ze skromné kolaudační párty udělal raut.. :c)
A jak to tedy probíhalo? Kolem sedmé jsme se sešli v Modlibohově - Zuzka, Martinka, Saší, Kuba, Matěj a já. Připravili jsme tedy občerstvení, holky Koškovy rozdělaly oheň a přesunuli jsme se za stodolu k ohništi. Po osmé hodině dorazila Helltcha - indiánské jméno "Velká pusa, malý palec a měkký nos" :c) (hádejte, kdo přezdívku vymyslel :c)) Se stmíváním přišel také déšť a proto jsme sbalili hračky a zalezli do krásně zrekonstruované chalupy!
Tady se při občasném plamínku v krbovkách, slivovicové bowli a "baru U Piána" hrály karty a povídalo až do neděle :c) Jen škoda, že Saší s Kubou odjížděli už v noci, ale zas na druhou stranu - aspoň dorazili :c)

ZOO Liberec

V rámci předmětu "Metodika plánování přírodovědných aktivit" jsme si sami měli zajít zexkurzovat ZOOlogickou zahradu. Domluvili jsme se tedy s Matějem a po návratu z výpravy jsme i s dělem vyrazili do té naší liberecké. Počasí slibovalo nádhernou procházku, zakoupili jsme vstupenky a jali se obdivovat zvířectvo. Hned na začátku mě zaujaly nové cedule s popisem zvířete, myslím, že tohle se jim opravdu povedlo! Zaujme to, nenudí, informuje, prostě svůj účel splňují na 120%. Sotva jsme opustili slony a Matěj se vyžíval při focení nosálů, začaly na nás dopadat první dešťové kapky. Jen jsme se stihli schovat v altánku u vembloudů, strhl se pěkný slejvák. Naštěstí to byla jen přeháňka a tak jsme po chvíli mohli pokračovat, i když sluníčko už nám na cestu nezasvítilo. Liberecká ZOO mě nepřestane překvapovat, rozkvétá jak kvítí na jaře, staré komunistické výběhy jsou zrekonstruované, po zahradě se prochází pávi, všechno působí tak mile, příjemně. V kontaktní ZOO jsem se rozhodla diskriminovat velké loudivé kozy a nakrmila jsem malá roztomilá kůzlata, která nebyla tak otrkaná a zvědavá, schovávala se vzadu v boudičce a proto jim nikdo nic nedal. Moje prosby, aby mi Matěj nějaká ta kůzlátka vyfotil, bohužel vyslyšeny nebyly, takže mi musíte věřit, že byly fakt k sežrání (tohle doslova nemyslím :c)) Na konci procházky jsme ještě vyfotili sochu Zůzy. (No řekněte, není jí v obličeji podobná? :c)) a vydali se na vy(pro)hranou véču.. Krásné zakončení krásného víkendu. :c)
Fotky jsou k nahlédnutí u Matěje.

Venku zuří jaro

Včera jsem si udělala radost a vydala se s Tomikem do Lidových sadů na koncert skupiny Jarret. Jako správný hvězdy měli Jarreti taky svýho předskokana - skupinu Sanyland, která ovšem nasadila hned od začátku laťku hodně vysoko. Ještě štěstí, že to nebyl žádný battle o to, kdo je lepší, protože, jak řekl Marek Štulír, nejlepší můžou být i dvě skupiny. :c)

Sanyland hráli jen ve dvou, nemůžu porovnat, o co to bylo jiné než v plné sestavě, nicméně myslím, že to na kvalitě neztratilo, naopak to působilo příjemným komornějším dojmem. Krásné vokály jim do zvuků kytar zpívalo náhodné dítě sedící před pódiem.
Po Sanylandech nastoupili Jarreti a hrálo jim to skvěle. Vždycky se na ně těším, protože je to taková malá šou a včera tomu nebylo jinak. Hodina a kus uběhla jak nic, slyšeli jsme písničky staré i nové, pomalé i rychlé, vztahem zapni i steskem vypni, prostě nikdo se nenudil (nemoh, nedostal k tomu příležitost :c))
Díky za krásný koncert, ze kterého jsem se domů vrátila absolutně nadšená :c)

(Fotografii jsem si propůjčila z jarretího webu, snad to nebude vadit...)

Z Tanvaldu až na Muzikantský bál

NAJDI 10 ROZDÍLŮ :c)

Sobotu jsem se rozhodla strávit s lidma z Kletru na družinové výpravě. Vlakem jsme vyjeli do Tanvaldu a odtud se (po menších Kalůzoperipetiích s mapou) vydali po červené na Černostudniční hřeben. Můžu vám říct, že teda magistrála je tam krásná, fakt všem doporučuju, hlavně na běžky! Naše kroky vedly přes Terezínku, Skalní bránu a Muchov na Vikůrku, kde jsme si na louce zahráli běhací kvarteto.
Pak jsme pokračovali na Černou Studnici, odkud jsme téměř doslova a do písmene seběhli Bobařskou (sáňkařskou) dráhou dolů do Smržovky. Na vlak jsme i přes naše nepříliš rychlé tempo (v očích smrt, na tachometru dvacet :c)) dorazili o hoďku dřív, ještě, že má Smržovka tři zastávky a my se mohli vydat na jinou, abychom za tu hodinu nezmrzli :c) Ve vlaku - Regionově - byl největší atrakcí záchod na čudlíčky, ze kterého jsme byli krapet paf a pan průvodčí se nám upřímně smál, ale poradil :c)
Po návratu z výpravy mě čekal závod s časem, poněvadž (čti [páč] :c)) jsem se vydala na můj poslední ples sezóny, Muzikantský bál, kde zpíval Matěj s Akcentem. Koncert byl uplně super, diváctvo sice nebylo početné (většina tancovala v hlavním sále), ale o to nadšenější, a potlesky dloooouhé (šak si to zasloužili :c)). Potkala jsem tam dokonce Klokana, to jsem fakt nečekala, ale moc to potěšilo, a vyzkoušla nové taneční botky - ty tancujou uplně samy!
Cestou z PKO (v jednu ráno) jsme se ještě na skok stavili v Osvěžovně, kde slavil narozky Kuba Reindl, pozdravit kamarády, poblahopřát oslavenci, a pak už jen hurá domů do postýlky. Byl to absolutně vyčerpávající, ale skvělý den!

Víkend na Moravě

Tento čtvrtek jsem se nevydala domů, na severozápad, ale naopak, na severovýchod k babičce a dědoj do Bílovce. Tam jsem odpočívala a užívala si rodiny, klidu a nicnedělání až do sobotního dopoledne, kdy k nám dorazil na oběd Matěj, který jel z koncertu v Ostravě.

Pořádně jsme se nadlábli, nedobrovolně zabalili řízky, buchty, omáčku na špagety a jiné dobroty a vydali se vlakmo do Brna, kde jsme měli na večer zarezervovaný stůl v mém oblíbeném pivním a stejkovém baru Modrá růže. Nutno říci, že mě jahodové pivo opět nezklamalo a Matějoj taky docela chutnalo, dali jsme si skvělý stejk a vydali se na kolej, pořádně se vyspat před nedělní prohlídkou místní ZOOlogické zahrady.
Všechno bylo důkladně naplánováno, jenže plány nám překazil milý posun času, se kterým si naše telefony neuměly poradit a vzbudily nás tudíž v devět místo v osm... Naštěstí venku nádherně svítilo sluníčko a tak jsem se ze svého vzteku zas rychle dostala, aspoň jsme spali o hoďku dýl :c)
Do ZOO jsme kupodivu trefili bez problémů, trochu mě to ale zklamalo, lední medvíďata byla sice opravdu roztomilá, ale jinak je celá zahrada poněkud rozvleklá, od zvířete ke zvířeti to je místy docela daleko, ne jako u nás, kde se nestačíte otáčet, aby vám nic neuniklo. Moc hezky vymyšlený a zrealizovaný byl koutek pro děti, u kterého byla i kontaktní ZOO, tam se jim to opravdu povedlo a super byl i výhled na žirafy, které měly hlavy hned u našich foťáků. :c) Moc příjemný pocit z celého prodlouženého víkendu mi kazí jen úterní test z psychologie, protože se teď musím učit a nemůžu si užívat pěkného nedělního odpoledne.. :c(

Zamilovala jsem se...

Tak jsem si myslela, že, vzhledem k poměrně vysoké frekvenci mého příspěvkování poslední dobou, teď trochu polevím a budu sbírat inspiraci na příspěvky další.. Mé plány ale nečekaně zmařila Yaninka, která mě dnes večer žádala o radu ohledně objemu nové termosky.. A skončily jsme prohlížením termoskových motivů a povzdechy nad chlapy, kteří pro podobné infantilnosti nemají vůbec žádné porozumnění.

Mými favority jsou tyhle dva motivy, ale teď, když je tady takhle vyzdvihuju, cítím se provinile a mám pocit, že jsem ukřivdila motivům ostatním.. Všechny jsou totiž uplně super, ale tolik si jich sem nacpat nemůžu, vypadalo by to blbjé! :c( Tak tu aspoň nechávám odkaz, abyste se mohli pokochat i vy!

Nepruť(ď?) a nešusti :c)

Dneska jsme v předmětu Praktické činnosti vyráběli ozdoby z proutí a šustí, přičemž za šustí, kterého je v této roční době nedostatek (suchý "obal klasu kukuřice"), suploval Mr. Krepák :c) A byla u toho fááákt sranda :c)

Prvním výrobkem byla proutěná Muréna (na fotce je moje Morena),

druhým "šusťový" ptáček (Pípák, seznamte se, pípípí:c)) a třetím klasika - pomlázka. Popis postupu sem raděj dávat nebudu, zájemcům povím osobně a možná, že by se něco z toho dalo použít na velikonoční :c)

I když - zajímalo by mě, jak by to šlo dětem, když nám z toho vylezli takový hybridi :c)
Ale co, hlavně, že jsme se pobavili a vezeme si dom velikonoční výzdobu :cD A jestli vás zajímá, jak to probíhalo, tak fotky jsou tady...

Jak jsem potkala revizory

Včera jsem dorazila do Prahy a vydala se za Matějem na Kačerov... Už na Florenci jsem si samozřejmě "označila jízdenku" a sebevědomě vlezla do metra. Vzhledem k tomu, že jsem měla ještě trochu času, vydala jsem se porozhlídnout se po nákupním centru Chodov. Pražská jízdenka platí ve všední den od označení 75 minut, takže jsem měla něco kolem třičtvrtě hodiny, abych se včas vrátila na Kačerov aniž bych si musela kupovat ještě jednu. Na Chodově bylo přelidněno a proto jsem se ráda vydala zpátky ještě dřív než jsem musela. V klidu jsem dojela na Kačerov a u východu z placeného prostoru jsem potkala pana revizora. Takový starší pán, ale moc milý. Sáhla jsem tedy do kapsy, vytáhla jízdenku a podala mu ji. Podíval se na ni a udiveně řekl: "Tak vy už máte tu uplně novou!". A pak se se mnou s milým úsměvem rozloučil. Bylo mi to divné, kupovala jsem si stejnou jízdenku jako vždycky. Vytáhla jsem ji tedy z kapsy ještě jednou, pořádně zaostřila a tam cena 15 Kč.. Podivné, vzhledem k tomu, že v Praze je jízdenka za 26 Kč. Nojo, už je to tak, šáhla jsem v té rychlosti do špatné kapsy a milému revizorovi jsem podala jízdenku, kterou jsem si koupila v brněnské šalině, když jsem spěchala na bus ke Grandu... Chudáka pana revizora jsem nechala ve slepé nevědomosti, asi si doteď myslí, že PID už vydala nové jízdenky :c)