A jedém!

V neděli jsem oslavila další narozeniny, ke kterým jsem se konečně odhodlala přát si kolečkové brusle, na které už myslím tři roky, ale pokaždé se našlo něco, co jsem potřebovala víc. Tak letos konečně jsem se vydala s mamkou do Intersportu, kde jsme po dlouhém zkoušení, vybírání a rozhodování vybraly brusle značky Cycab, přesněji Cycab Performance Comfort. Brusle pěkné, šedo-bílé s veselým zeleným proužkem, ložisky ABEC 7 (na Skřítkovo doporučení) a 80 mm kolečky sedly pěkně, zkušební jízda po prodejně taky nedopadla katastrofálně a cena byla více než příznivá, navíc paní prodavačka tuto značku doporučovala (prý vlastní zkušenost). K tomu ještě se slevou obal na brusle a chrániče, no neber to. Takže jsme pořídily a dnes ráno mi už nebránilo nic od provětrání psa, koleček a mozku před celodenním šrotingem.

Ferda se mi na první výjezd tak trochu vnutil, nejdřív jsem ho vzít nechtěla, ale co, aspoň se budu moct tvářit, že nejedu rychle, protože tu jen venčím psa. ;c) Vydala jsem se k jízdárně, kde jsem poprosila na široko daleko jediné lavičce sedící pár, jestli by mi neuvolnil těch pár centimetrů, na kterých se válely jejich batohy, obula se do bruslí a legrace mohla začít.

Musím říct, že jsem na cyklostezce v osm ráno tolik lidí nečekala, jejich různorodost byla obdivuhodná - od školky razící pravděpodobně do divadla přes pár bruslících nadšenců až po lidi venčící své miláčky nebo spěchající do práce. Ferda se motal pod nohy mně i jim, no sranda byla. Dojela jsem však docela bez problémů na Wintrovku k domu, kde bydlí Fru-Fru, nikde jsem sebou nesekla, dokonce jsem nesejmula ani Ferdu, ani nikoho dalšího, silnici jsem zvládla překonat, ale tady nastal zádrhel. Ferda toho měl už asi plný kecky, sedl si a odmítl jít dál. Ani na konec ulice jsem ho nedotáhla. Nu což, na první jízdu stačilo, řekla jsem si a vydala se zpátky k jízdárně. Po cestě už byl větší klid a proto jsem to místy mohla i trochu rozjet :c) Ferda mě asi doteď proklíná, tak jsem zvědavá, co bude dělat zítra ráno, až ho budu lákat na prochajdu ;c) Jen se bojím, že zítra už nebude takové krásné ráno jako dnes...

... bohužel se mi nikde na internetu nepodařilo získat obrázek mých vyvolených a proto přikládám pouze jeden ilustrační... až si seženu kabel k foťáku, dodám fotku autentickou...

Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila!

Tenhle příspěvek je úúúúúplně o ničem, ale... SNĚŽÍ!!!! A kotelně! Všude je bílo! Už se dá bitkovat a brzo půjdem bobovat a na snowboard a na běžky! Já se TAK těším! Hurá!

(Buďte rádi, že vás mé prvotní nadšení minulo, tohle už je jen dozvuk toho, co jsem vyváděla, když jsem poprvý vylezla do tý nádhery :c))

5. Rachtění aneb náramposádka :c)

Tak jsem se dočkala! Po půlroce těšení se to konečně přišlo! Odlet do Chorvatska na rachtu! A já si to nedovedla užít, v tu chvíli jsem byla duchem ještě v Lobendavě.
A jaké to bylo? Neskutečně báječné! Sešla se nás na 36stopové lodi skvělá parta, teda aspoň co se mojí "krevní skupiny" týče. Byla tam moje Baruška, Terezka, Matěj, Ryba, Ondra, Jirka a nejdůležitější osoba plavby - skipper Loony.

Vyplouváme po dni stráveném v sukošanské marině Dalmacia ve středu 9. 7. 2008. První noc trávíme na bójce u ostrova Murter, doháníme spánkový deficit. Ve čtvrtek plujeme směr Šibenik a od něj po řece Krka přes Skadarské jezero až do města Skradin. Tam se naloďujeme na výletní loď a necháváme se odvézt do rezervace Krka - k nádherným vodopádům známým z filmů o Vinnetouovi. Ze Skradinu nás vítr žene na Veli Drvenik, odtud na ostrov Biševo.
Na Biševu nás překvapuje jugo - jihovýchodní vítr, takže když se druhý den vracíme přes "otevřené moře" zpátky, oceňujeme záchranné vesty, které nám dodávají alespoň trochu pocit bezpečí na kymácející se lodi. Přes ostrov Brač plujeme až do Splitu, kde je rozhodnuto ukuchtit k véče bramboráky. No to jsme si naběhly. :c) Nicméně hladové krky našich hošů jsou nasyceny a ještě máme na rozdávání. Prohlídku Splitu s holkama zvládáme další den ráno. Diokleciánův palác je moc krásný, úzké uličky z dávných dob působí mysticky. Dokonce jsme sklidily potlesk od místních montérů pódia a hlediště. :c)
Ze Splitu se vymotáváme kvůli silnému větru poněkud krkolomně, ale zvládáme to a plujeme do staré známé vesničky Maslinica na ostrově Šolta. Tady se seznamujeme se Slováky ze sousední lodi, nejvíc se s nimi skamarádil Ryba, když ošetřoval jednu jejich zraněnou pani. Z Maslinice podle plánu plujeme do Zlarinu a další den do národního parku Kornati. Zde nás čeká poslední večer na lodi, večeře u restoránu a divadlo pro sousední Němce. :c) V pátek 19. 7. už nám nezbývá, než doplout do domovské mariny a zabalit si, abychom mohli ráno letět zpět domů..
Během deseti dní strávených v osmi lidech na poměrně malém prostoru byla vyřčena spousta nezapomenutelných hlášek a perel, které jsou samozřejmě řádně zaznamenány. Také jsme zkusili nahrát nejnovější hru Sahana Osahana, jak to dopadlo však ještě nevíme.. Na lodi vládla většinou skvělá nálada, mám pocit, že jsem se za celou dobu nepřestala smát, bylo hrozně dobrý, jak jsme si všichni ze všech dělali srandu a byli jsme schopni ji přijmout a popřípadě taky řádně oplatit!
Ale nemyslete si, že je jachtění nějaká flákárna.. Ona tedy jako v podstatě je, když se jede na motor, ale když fouká vítr, jsou vlny a proplouváte nebezpečnou oblastí, máte stále co dělat a pak oceníte to, že je chvíli klid a vy si můžete lehnout a opalovat se nebo zalézt do strážního kóše a tam si tiše přemýšlet a kochat se okolními ostrovy. A pokud se sejdou lidi naladěný na stejnou vlnu, dá se i za plavby na motor moc dobře pobavit, třeba nad křížovkama z roku raz dva, a ani jim pak tak moc nevadí, že poslouchají 3 cdčka pořád dokola :c)
Ale abych to nějak zakončila.. Je mi teď doma smutno a moc se těším na sraz a promítání fotek a doufám, že nás náš skvělý skipper vezme za rok znovu a že se sejdem ve stejném složení! Takže zatím sbohem a šáteček, náramposádce zdar!

Pokud máte zájem shlédnout fotky, pak můžete u Jirky, u Ryby a u Matěje. A tady přikládám odkazy na dvě videa z plavby - první je ukázka toho, co dělá genoa (plachta) při obratu a druhé je pořízeno v náročném dni - my s holkama vyvažujeme loď, u kormidla skipper Loony. A pro pobavení dvě písně, které nás opravdu chytly :c)

Za fotky použité u článku děkuji Matějoj :c)

Dům a zahrada 2008

Tak jsem to taky zkusila! A je to faaakt huuustý! Poslední čtyři dny jsem strávila na libereckém výstavišti, kde se konal IV. ročník výstavy Dům a zahrada. Bylo to super - a nejen kvůli penězům, které jsem za to dostala.
Pomáhat na takovéhle výstavě v podstatě není nic těžkého, pokud máte aspoň špetku drzosti (na hádky s ignorantskými řidiči), nebojíte se manuální práce (hlavně koště, lopatka a kýbl by vám měly přirůst k srdci:c)) a hlavně se hecnete a přežijete čtyři dny brzkého vstávání.
Můžu říct, že jsem během výstavy vystřídala vlastně každou práci, která byla potřeba - drandila jsem s hlásícím autíčkem - velmi veselé bylo tankování:c), prodávala na kase, trhala vstupenky a hlídala parkoviště. Ráno jsme s holkama zametaly a taky jsem poznala novej job - likvidaci kaluží lopátkou:c), večer se luxovaly pavilony.
Celé to probíhalo moc příjemně, byla jsem velmi mile překvapena jednak rychlostí večerního úklidu a druhak vstřícností hlavních organizátorů (v podstatě organizátorek:c)). A krom obálky s penězi jsem si z LVT přinesla domů taky Hrošana - krásně modrýho:c)

Odpoledne v pražském...

Dneska jsme se s Matějem vydali na nákup tanečních bot značky Kozdra. Sraz jsme si dali "u koně", kde taky jinde, v Praze, no ne? :c) Tramvajkou č. 11 jsme dojeli na Jiřího z Poděbrad a nabrali kurz Žižkovská věž. Tady se nám podařilo vyfotit tento fotogenický objekt proti vymetenému nebi. (Výsledek můžete zhodnotit sami. :c)) V mylném domění, že si cestu krapet zkrátíme, došli jsme k židovskému hřbitovu (škoda, že nebylo víc času na jeho prozkoumání) a poté se vrátili na tu samou ulici, ze které jsme vyrazili k věži, jen o pár metrů níž. Nu což, obchod s vysněnými botkami už nebyl daleko. Samotný akt nákupu bot trval asi tak deset minut - řekli jsme pánovi, že nejsme žádný závodní tanečníci a že v těch botech budem tancovat latinu i standard, pán každému ukázal jedny univerzální (dobře, mně asi dvoje, ale jedny měly zavřenou špičku, což jsem nechtěla), přinesl nám o číslo menší, prý povolí, my si je zkusili, sedly nám a tak už stačilo jen zaplatit. Cestu zpátky jsme si nijak nezkracovali hromadnou dopravou, prošli jsme si Vinohradskou, která byla tak dlouhá, že jsme minuli dům č. p. 90, ale to nevadí, protože jsme, díky Matějově bystrozraku, neminuli Karla Plíhala, který přecházel silnic kousek od nás. Celé příjemné odpoledne bylo zakončeno véčou v příjemné pizzerce, kde jsem konečně utišila svou celotýdenní chuť na kari :c) Dneska nám i počasí přálo, protože ranní déšť vystřídalo odpolední slunce, které hřálo uplně přesně tak akorát - ani moc, ani málo :c) A to je vše, přátelé, tádydádydádýdádádá...