Slavnosti slunovratu

O tom, že jsme se v pátek 20. byli podívat na open air muzikálu "Muž z kraje La Mancha" už všechny informovala Háňa, což je pro mě jedině dobře, a tak se plynule přesuneme na téměř navazující akci v den slunovratu - akci pořádanou tradičně Jizersko-ještědským horským spolkem na Martinské stěně.
Jako každý rok tam náš oddíl (dá se tomu tak ještě říkat???) pořádal pohádkový miniles pro rodiče s dětmi, kteří míří nahoru nejen na loutkovou pohádku. Letos po cestě mohli potkat až 15 pohádkových postav, které byly rozmístěny na osmi stanovištích.
Musím říct, že letošní zájem o akci byl (alespoň podle toho, co jsem slyšela) mnohem větší než v letech uplynulých, asi se rozkřiklo, že to tam je opravdu super. Škoda jen, že všichni chtěli jet autem co nejdál a proto jsme s Křemílkem Háňou musely všechny posílat zaparkovat jinam, mimo pohádkovou trasu.
Trochu mě mrzí, že jsem nestihla loutkovou pohádku divadla Rolnička, ale snad se mi poštěstí jindy. Hlavně, že jsem si za poslechu bluegrassové skupiny Namodro mohla opéct skvělou sýrovou klobásku a zapít ji kófou :c), protože mi na pohádkové cestě opravdu vyhládlo! Poté už nezbývalo nic jiného než se podívat na vyhlídku a v zápětí se vydat na cestu zpět....

Fotografii k příspěvku jsem si vypůjčila z webového alba JJHS - snad to nebude vadit...

Konference na téma:

"Metodologická paradigmata pedagogiky volného (disponibilního) času"

Že je podnadpis příspěvku strašný? Jo, je :c) I přes to, že jsem se na konferenci přihlásila zcela dobrovolně, měla jsem trochu obavy, jestli jsem udělala správně. Naštěstí jsem v tom nebyla sama, jela tam se mnou Hanča - spolužačka z Brna, a pak taky Sašííí a Veru.
Do kepmu v Sedmihorkách jsme přijely společně kolem deváté, zaregistrovaly se, hodily si věci do chatky a mazaly na první blok přednášek. Chvíli po zahájení se tam objevila ještě Dita, tak to bylo fajné, že jsme tam byly tak nějak ve skupince.
Konference byla... no, rozhodně poučná. Poznala jsem spoustu nových lidí z oboru - tedy hlavně těch starších a v oboru významných, jsem hodně ráda za setkání s panem Jiráskem z FTK UP Olomouc. Byla jsem hrozně překvapená, že velkou účast co se profesorů - přednášejících týče, měla naše katedra - bylo jich tam celkem 5, což bylo asi nejvíc ze všech zúčastněných univerzit. Po celý včerejší den probíhaly souběžně 3 linie programu - jeden ve velké klubovně, druhý v malé klubovně a třetí venku.
Celá konference byla zaměřená na 4 sekce z volnočasové škály - Animace, Zážitková pedagogika, Dramatická výchova a Globální a Enviromantální výchova, my jsme si mohli vybírat sekce, které nás zaujaly svými přenáškami a workshopy a tak se různě dle chuti přesouvat tam a zpátky. Já jsem strávila většinu času v sekci zážitkové pedagogiky, v jejíž rámci jsem si v pondělí odpoledne zahrála také príma lehce pohybovou hru po areálu kempu.
Jinak jsem se snažila účastnit se přednášek a pochytit nějaké ty nepostradatelné nové informace, což se mi, myslím, povedlo. I když se teda hodně těším, až vyjde sborník, kde to budu mít všechno sepsané :c)
Večer se i přes odpolední průtrže mračen vyčasilo, takže jsme seděli/stáli u táboráku, zpívali, povídali, bylo to zkrátka fajn :c)
Dnes proběhlo ještě pár přednášek a workshopů, závěrečné zhodnocení a pak už jen rozloučení a cesta domů. Myslím, že jsem udělala dobře, že jsem se rozhodla tam jet a jsem ráda, že se mi podařilo přesvědčit i Hanču, protože nám to určitě dá do budoucna víc než teď dokážeme říct. A navíc to byla prima možnost, jak se ještě více neformálně seznámit se svými i cizími profesory! ;c)

Když jsem kytici vázala...

Včera jsme s Terezkou měly naplánovanou minischůzku kvůli programu na "Ratab - Rodiče a děti". Vzhledem k tomu, že byla Terka v práci (Květinářství u Elišky, Hanychovská ulice), rozhodly jsme se uspořádat naši malou besedu přímo v krámě (resp. v místnosti za závěsem :c)).
Ještě než jsem se sešla s Terkou, zašli jsme se s Matějem podívat na Projekt vagón, o kterém včera informovala Háňa. Bylo to.. silné. Ale o tom se píše jinde a já bych vám ráda sdělila něco jiného.
Totiž, po té, co jsem se dostavila do květinářství, byla jsem svědkem vazby několika kytic na objednávku i jen tak, na krámě. Z tohohle malého obchodu jsem naprosto unešená, tak hrozně krásně to tam voní, všude je tam tolik barev, no prostě zážitek!
Nedala jsem tedy jinak, že Terce nejprve pomůžu a teprv potom začneme řešit program. Takže jsem zametla (tam se to zametá jedna radost, mezi spoustou nádherných kytek!), pomohla při vybalování a "aranžování" kytek z objednávky, okoukla, jak se tvoří pohřební vazba (nic moc veselého, ale co se dá dělat...) a nakonec, po zavíračce, pomohla s vázáním takových těch velkých dvoubarevných mašlí do kytic.
Tahle činnost mě absolutně uchvátila, sice to byly takový mrchy, ty moje výtvory, ale bavilo mě to.. :c) A mám slíbeno, že až bude příště Terezka na krámě zase sama, můžu se přijít podívat a s něčím drobným pomoct :c)
Přiznávám, jsem dětinská a tenhle příspěvek je prakticky o ničem, nicméně řezané kytky mají nade mnou absolutní moc, v jejich přítomnosti "rozkvétám"a z toho včerejška mám takovou radost, že jsem se o to musela s někým podělit :c)

Jarmark v Brodě

Kdo byste se příští rok rozhodl navštívit tradiční jarmark v ŽelBrodě, pak vězte, že není radno mít velká očekávání, byli byste zklamáni. My jsme jej navštívili letos a musím přiznat, že oproti předloňskému to bylo slabší.
Jeden stánkama obsazený břeh patřil téměř jen vietnamské komunitě, která zde nabízí své zaručeně pravé textilie, a jiným pochybným prodejcům "kvalitního" zboží. Mohli jste si zde mimo jiné zakoupit svítivé kolíčky na prádlo, speciální ponožky nebo nejlepší brousítka nožů.
Druhý břeh byl maličko zábavnější - dalo se zde najít hodně různých pouťových atrakcí, střelnice, Chiquitu, labutě a tak podobně.
Nejlepší částí jarmarku je ovšem Malé náměstí - stánky s krásnými hrnky, s perníky, ruční košíky, no prostě jarmark jak má být.
My jsme si ovšem nedělní víkend užili - pochutnali jsme si napůl na langoši od upovídaného borce, potom na výborné svíčkové od babičky, koupili jsme si na památku nádherné malované hrníčky, dostala jsem papírovou růži a Matěj si zas výborně porozuměl s templáři nabízejícími jejich výborné vínko. Ochutnal každé z dvanácti otevřených a díky upovídanosti "bratra" prodavače a místa v tašce si odnesl vína o trochu víc než původně plánoval :c)
Celý výlet jsme zakončili v Jirkově, kde jsem si dala čaj, Matěj trochu pomohl taťkovi a pak už jsme vyjeli zpátky do Liberce.

Jizera raftmo

Už vám letos bylo takové vedro, že byste se klidně vykoupali i v louži? Mně bylo a tak jsem s radostí přijala zprávu, že v sobotu 7. 6. pojedeme s Kletrem na rafty. Vyrazili jsme velmi, velmi brzy - sraz byl v pouhých 6.15 na ČD. Vlakem jsme dojeli do Turnova, kde na nás na autobusovém nádraží čekal Ferdyš, Honza Šípal a pán, který bude řídit doprovodné vozidlo (tuším, že to byl Karel).
Svépomocí jsme nafoukli dva rafty, rozdělili se do posádek, počkali na pána, který jel s námi na kajaku a konečně spustili plavidla na vodu. Hned vzápětí jsme ovšem zdolávali turnovský jez, , takže zase všichni ven, spustit lodě a dola nasedat.
Na úseku mezi Turnovem a Přepeřemi se vykoupala celá naše posádka - začalo to zcela nevinně Fojtem (kým jiným, že :c)), který "omylem" vystřihnul kotrmelec a zkulil se do Jizery. Hned po něm, po menší rvačce, jsme se tam navzájem dokoulely já a Naty. Jenže když už jsou mokří tři, nejde to jinak, než že ostatní s nimi budou solidárně sdílet jejich pocity. Nejlépe to pochopil Kuba, který se šel okamžitě smočit taky. :c) Marťas se ovšem nenechal zahanbit a, i když ne po hlavě, "skočil" tam taky. A pak to všechno zakončil Matěj, těsně před Přepeřemi.
Tam jsme pět přetáhli jez, hupsli do náhonu, vymetli tam každý křoví a frčeli směr Příšovice. Tam Fojt upustil pádlo v těch největších peřejkách, chudák kapitán posádky Marťas se pro něj musel obětavě vrhnout a "vyrobil" si přitom na noze druhý nádorek.
U dálničního mostu ve Svijanech jsme si dali sváču, trochu si odpočali, prohodili rafty a vyrazili dále. Ještě jsme přetáhli pár jezů, jeden dokonce sjeli a dojeli až k Mnichovu Hradišti, kde jsme se vylodili, omyli rafty, převlékli sebe a vydali se na vlak. Domů jsme dorazili v půl osmé, unavení, spálení, ale rozhodně to stálo za to!

Náhoda?

Dneska jenom čumim.. Před chvílí jsme se s Matějem nepohodli ohledně jedný webový stránky, šla jsem si lehnout abych to zaspala a najednou mi píše Adam (ano, kolejní Adam, co nám půjčoval net :c)) a posílá mi odkaz na tu samou stránku, akorát s trochu pozměněným obsahem. Ale s hrozně milým, mám svou vlastní zlatou rybku, která mi, pokud to půjde, chce splnit přání :c) Vůbec nevím, jestli má ten kluk radar na chmury či co, ale povedlo se mu dokonale rozptýlit mou špatnou náladu.. Aspoň na chvíli, ale i to se počítá, no ne? Díky za to..

Horečka sobotních akcí

Sobotní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy. Ne však pro mě. A nejen odpoledne, nýbrž celý den. Ráno jsme s Matějem v klídku vstali, posnídali a jali se studovat mapu okolí Brněnské přehrady, kam jsme měli namířeno, a také doprovodný program akce Ignis Brunensis. Naplánovali jsme si den v okolí vodní nádrže, který měl být zakončen velkolepým soutěžním ohňostrojem (Belgie). Vyrazili jsme tedy na "jedničku", která nás, kupodivu, dovezla do zastávky "Přístaviště". Odtud jsme se vydali s davem okolo různých pouťových atrakcí (bohužel herdekbaba z libereckých výstaváků tu nejspíš nebyla :c)) a s malou zastávkou na osvěžení jsme došli do přístaviště. Naštěstí pro nás byl plavební lístek na hrad Veveří prodáván také ve verzi zpáteční, tak jsme neváhali a dva zakoupili.. Plavba parníkem byla příjemná - sice vedro, ale občas zafoukal svěží větřík. Na Veveří jsme chtěli zhlédnout dravčíky v letu, ale to se bohužel nekonalo. Tak jsme se aspoň nadlábli, trochu něco pofotili, rozeslali pozdravy domů a vydali se na zpáteční cestu.
Dalším príma zážitkem byl koncert skupiny "Žalman a spol.", který se konal od osmi. Tam jsme hodinku poseděli a zazpívali si pár známých písniček, mimo jiné i Ho Ho Watanay. Pak už nastal čas velkého přesunu - hledání míst na ohňostroj. Konečně dorazila Gabča s Františkem, jsme tedy kompletní. Teď přijde největší sranda večera, vážně. Hlavně pokud se posadíte hned za dvě nerudné paní, kterým vadí procházení ostatních lidí kolem jejich deky. No prostě komédie, největší ve chvíli, kdy se kolem nerudné paní rozhodlo suveréně a bez ptaní projít zhruba pět prostorově poněkud výrazných dam (možná i pánů). Vůbec se s tím nemazali, na paní ohledy nebrali a my jsme je za jejich výkon odměnili záchvatem smíchu.
Ohňostroj byl skvělý, dovolím si tvrdit, že i fotky se Matějovi moc povedly, jsem z nich nadšená! Po půl hodině velkolepého vizuálního i auditivního zážitku jsme se (opět spolu s davem) vydali přes pole na tramvajku. Cestou jsme ještě mrkli na nafukování horkovzdušného balónu a pak už jen stačilo nastoupit do jedné z mnoha tramvají a hurá dom.. Bylo to hrozně super, sluníčko svítilo, bylo teplo, prostě parádní sobota!

Fotky zde uveřejněné pořídil Matěj a já mu za ně moc děkuji :c)

Výlet ke hvězdám

V pátek jsme využili horké téměř letní noci a nechali se s pohádkou Stardust unést daleko za zdi naší civilizace, do světa magie a kouzel a také k nebeským dálavám.
Z nově zhlédnutého kousku jsem nadšená, příběh je netradiční, krásně zpracovaný a napínavý až do konce. Jediné, co jsem trochu nepochopila, byl poněkud kostrbatý začátek, který nás uváděl do děje, nicméně ten byl brzy odsunut do pozadí.
Jako geniální odlehčení často poněkud prekérních situací hlavních hrdinů zafungovali již mrtví synové krále Stormholdu, jejich vtipné poznámky by rozehnaly chmury snad každému, a také kapitán Shakespeare, borec trochu drsnějšího ražení :c)
Tuhle maličko krvavou pohádku rozhodně doporučuji nejen romantickým duším, vážně to stojí za to! Každý z nás totiž může v životě potkat svou Victorii i svou Hvězdu...