Nesnáším loučení...

... "já už přišel na to, proč mám je rád, a že Erasmus je největší z mých nálezů a ztrát..." - myslím, že kdyby to Míša nazpíval v nějakém podobném smyslu, měl by s tím světový úspěch. Je v tom mnohem víc pravdy než v původní verzi! Teď něco o tom, jak jsme to celé zakončili mimoškolně.

Ve středu jsme se už museli rozloučit s naší holanďankou Ankie, která se musela vrátit domů dřív, takže jsme si zašli na společnou večeři a pak Ankie ještě překvapili při odjezdu na nádraží (o vlakové anabázi budu vyprávět těm, kdo budou mít zájem, osobně, protože to prostě stručně popsat nejde!). A tím to všechno začalo, tam ukáply první slzy.

Ve čtvrtek nás čekala ve škole večeře organizovaná Sorenem, který nám celou dobu našeho pobytu tady pomáhal hlavně co se ubytování týká. Dost dobře jsme se natláskli a navíc si užili další společný večer a to se v tuhle chvíli dost počítá! V pátek po slavnostním zakončovacím ceremoniálu se nikomu moc ze školy nechtělo a proto jsme ještě asi hodinu posedávali v kantýně a snažili se zapamatovat každou část školy. A taky jsme dostali poslední free food :-). Mezitím nám dorazila poslední návštěva - spolužačka z Brna Dalka s přítelem Tomem.

Večer pro nás Jo a Lydan, naši spolubydlící, připravili skvělou večeři - kuře, zeleninu a brambory. A taky desert. Dost jsme se pobavili a nasmáli, zpětně si říkám, proč jsme společné večeře nedělali častěji. A po véče jsme ve čtyřech s Dalkou a Tomem vyrazili do LA baru - naše poprvé a naposled! Začátek večera (asi od půl jedenácté do jedné) to bylo ještě docela v pohodě, ale pak začal být bar přeplněný a já si opět uvědomila, jak nesnáším, když se na mě lepí cizí lidi. Takže když se pak před druhou hodinou začal loučit Antonio, který den na to odjížděl brzy ráno, a nálada tím rapidně klesla z veselého a bezstarostného tance na tanec "pojďmetancovatabychomnemyslelinatožejenászaseojednohomíň", nic mě tam už nedrželo a vydala jsem se neuvěřitelnou sněhovou vánicí domů.

No a dnes, v sobotu, jsme začaly s balením. Do Rosen....... nákupního centra, které stále ještě nevím, jak se píše, natož vyslovuje, jsme se vydaly koupit poslední dary a ve tři hodiny už netrpělivě čekaly na kávičku a dortík, na který jsme byly pozvané od Inge, naší paní domácí. Kávička nakonec nebyla, zato byl svařený juice a skvělý dort, který je typický pro Fyn, ostrov, na kterém leží Odense. No a večer jsme se vydali na Efraimovu narozeninovou párty, kde to pro mě bylo opravdové "naposled" s většinou třídy. A taky jsme to z velké části řádně ořvali. Opět. Bude to teď asi dost náročné, následujících pár dní, vstřebat to, že už ty trdla nemám vedle sebe a že už nebude vůbec jednoduchý se znovu vidět, ale přecejen pořád je na co se těšit, zítra totiž vyrážíme s Luckou, Zsófi a Efraimem do Prahy! Let's have fun! :-)

Big performance, final presentations and semester is over!

... aneb jak jsme to celé zakončili.

V předmětech Drama, Music a Culture and Communication jsme měli za úkol připravit ve skupinkách nějaké představení, které spolu s představeními dalších skupinek dá dohromady velkou show. Mohlo to být divadlo, hudební vystoupení, básnické nebo třeba stop motion film, ale vždy to muselo mít pedagogický záměr pro vybranou cílovou skupinu.

Naše skupina se zaměřila na vnímání vlastní identity u dospívajících - a to pomocí fotografií. Každá z nás vybrala jednu fotku každého z rodičů když byli mladí, jednu fotku svojí a pak jsme porovnávali, jak vnímali svou identitu naši rodiče a jak ji vnímáme my, co se změnilo, co jsme zdědili. Fotky jsme promítaly na plochu 12 otevřených bílých deštníků, které jsme držely a vždy jedna komentovala své fotky. Myslím, že to bylo dost jednoduché, žádné překombinované složitosti, ale trefa do černého, mělo to smysl a atmosféru. A když se to pak propojilo s vystoupeními ostatních skupinek, vypadalo to myslím skvěle. To ale mohlo posoudit publikum (dánští studenti a někteří učitelé), kteří se na vystoupení přišli podívat. Po vystoupeních následovaly ještě interně jen v třídním kolektivu prezentace, kdy jsme obhajovali náš pedagogický záměr, podkládali ho různými teoriemi a podobně. Tím jsme zdárně ukončili předměty "Expression, Music and Drama" a "Culture and Communication".

Další prezentace nás pak čekaly ještě ve středu a ve čtvrtek na hodinách "Social Enterpreneurship", kde naše skupinka prezentovala projekt Let's get naked, o kterém jsem psala dříve. No a celý semestr jsme opravdicky uzavřeli v pátek, kdy jsme se sešli ve velkém sále spolu se všemi vyučujícími (jaká radost, že naše koordinátorka chyběla - vážně, beze srandy), společně si zazpívali, obdrželi výpisy známek, vyfotili poslední úplně společnou grouppicture, občerstvili se a řádně se navzájem rozbrečeli. Asi je to dost běžný jev, u těhle erasmáckých semestrů, ale ten pocit, že ten zážitek a ta skupina byla jedinečná, ten stojí za to a ten mi nikdo nevezme, myslím, že nebudu daleko od pravdy když řeknu, že tam nebyl člověk, který by si ty čtyři měsíce neužil a který by teď nesmutil. Ano, nechte mě si myslet, že jsme byli "Best internationals ever", protože jsme fakt byli! :-)

Procházka kolem Langesø

Dnes nás naše dánská spolužačka Sabine, její brácha a taťka pozvali na jejich tradiční adventní procházku kolem jezera Langesø, které leži kousek za Odense. V jednu hodinu jsme se sešli u školy, postavili sněhuláka a vyrazili zasněženým městem (přes noc nám tu solidně nasněžilo) k jezeru. To jsme obešli, cestou jsme se řádně zkoulovali a popovídali si a nakonec celí zmrzlí zalezli do malého občerstvení na horkou čokoládu a tři ty malé koblížky. No a než jsme se vydali na zpáteční cestu, vytáhli jsme z auta tři boby a řádně si zařádili na nedalekém kopci. Nevěřili byste, kolik srandy si můžete užít s Holanďany, kteří v životě nebobovali :-) Normálně mi až teď došlo, že i bobování je činnost, kterou se člověk musí naučit, kterou nemá od přírody :-D

Danish julefrokost aneb přecpi se k prasknutí

Včera (v sobotu) nás naši milí skvělí dánští spolužáci pozvali na tzv. "Julefrokost" - tradiční dánský vánoční oběd. Dali si s přípravou strašně moc práce a myslím, že se jim to povedlo na A+ :-)
Ve čtyři hodiny jsme se měli sejít u Jakoba doma, kde to bylo krásně vánočně vyzdobené, slavnostní tabule byla přichystána pro téměř 30 hostů, z kuchyně se linuly úžasné vůně... A scházeli jsme se do pěti (ano, kulturní rozdíly jsou někdy přímo propastné). Po páté hodině začali naši buddies nosit na stůl. Nejprve přípitek - každý obdržel dvě lahve vánočního piva (každá byla jiného druhu) místního pivovaru, který nám věnoval dvě basy piva zdarma! (Sabine jim napsala email, že připravují vánoční večeři pro mezinárodní třídu a chtějí nám ukázat všechny tradice, tak nás pivovar Albani zasponzoroval). Pak nám taky byl nalit aalborgský Akvavit, který jsme už ochutnali s našima. Taková kmínová pálenka, no. A hody mohli začít.

Předem ještě nutno říct, že Dánové jedí skoro všechno s tzv. Rugbrødem - tmavým chlebem. Takže ke všem chodům jsme ho přikusovali, případně na něj chod kladli/mazali. Prvním chodem byli slanečci, které jsme si přelili currysalátem, na něj položili plátek červené cibule, salát, vajíčko... Prostě si tak obložíte chleba a pak to do sebe naládujete. A bylo to teda vynikající! Mnohem lepší než slanečci v curry marinádě. Druhý chod byly osmažené filety z platýse (myslím, že to byl platýs), krevety a spousta zeleniny, opět s chlebem. Přemohla jsem se, ochutnala krevetu a potvrdila si svoje přesvědčení, že mi to nechutná. Ale platýs byl vynikající! Po tomhle chodu prostě musela následovat pauza, protože dalších několik jich bylo před námi a my už teď byli nacpaní.

Třetím chodem byla skvělá játrová paštika, na kterou si člověk mohl naložit slaninu, nějakou nakládanou zeleninu, co chutnala jak kyselý okurky, čerstvou zeleninu nebo horké červené zelí. V životě by mě nenapadlo plácnout zelí na paštiku, ale bylo to vynikající! Mimo paštiky byly k mání taky masové koule. Pak přišla na řadu nějaká vepřová pečeně, ale byla jsem nacpaná tak, že už jsem to do sebe nervala, jen ochutnala. A stála za to, s křupavou kůžičkou, jedna báseň. A taky malé brambory osmažené v cukru - nepochopím, ale nebylo to špatné :-). Po pečeni následovala zase pauza (díkybohu!) a po pauze rýžový puding s kouskami mandlí, višňovým přelivem a překvapením - kdo našel celou mandli, vyhrál dárek. A celou hostinu jsme zakončili svařákem a tzv. æbleskiver - takové malé pečené koblížky. 

No, protože jsme hodně jedli a pili, bylo potřeba zajistit nějaký ten pohyb, takže jsme odsunuli stoly a jednu místnost proměnili na taneční parket. Dunělo to, že se otřásala celá ulice :-) A tančili jsme a tančili až do rána, já jsem odjížděla kolem třetí hodiny, pár jich to táhlo ještě déle, každopádně jen 4 nakonec odešli na plánovanou Write on me - Goodbye party pořádanou ESN, tak nás to u Jakoba bavilo :-)

Sinterklaas po holandsku

Ve středu 5. prosince chodí v Čechách Mikuláš. Holanďany navštěvuje podobný pán, jen se jmenuje Sinterklaas a místo čerta a anděla s sebou bere černého Petra, který pochází ze Španělska. A protože je to v Holandsku událost srovnatelná s Vánocemi, rozhodla se naše holandská parta letos oslavit Sinterklaase s námi. Škola nám propůjčila místnost, kterou krásně vyzdobili a ve které jsme se mezi sedmou a osmou večer sešli. Nejprve nám Efraim řekl něco o historii a potom jsme si zkusili zazpívat nějaké ty Sinterklaasovské koledy, když v tom do třídy vrazil Black Peter (skvěle namaskovaná Ankie, kterou prozrazoval jen její úsměv)! Když nás trochu postrašil, sedl si a postupně si k sobě volal dvojice nebo trojice a každému přečetl básničku o tom, jak se tu ty tři měsíce choval. Básničky byly skvělé, tleskám autorům Marisce a Efraimovi, byly trefné a vtipné.

Po básničkách následovala hra o dárky, která trvala hodinu a půl a během které se mi podařilo nasyslit asi šest darů (které mi byly po konci hry stejně skoro všechny rozebrány :-)). Ale byla to sranda! Jen nás těsně po konci hry, kdy měla začít pravá nefalšovaná free play zábava vyrušil nějaký hlídač, že jsme spustili alarm či co a že máme zmizet. Tak jsme během deseti minut dali místnost do pořádku a opravdu zmizeli - do nedalekého RRK baru, kde jsme celý večer úspěšně zakončili :-)

Berlin!

Po náročném týdnu ve škole (3 zadání závěrečných projektů jsme obdrželi v jednom týdnu a na jejich realizaci máme necelé tři týdny) jsme s ESN (Erasmus Student Network) vyrazili na výlet do Berlína. Ve čtvrtek před půlnocí jsme se sešli na nádraží v Odense a v pátek asi o půl jedné ráno vyjeli ve dvou autobusech směr Berlin. Cesta utekla docela rychle, dopletla jsem Jirkovu šálu a ponořila se do takového toho autobusového spánku (10 minut, otočit, 10 minut, přesednout, půl hodiny, otočit...). No a v půl deváté ráno nás řidiči vysadili před hostelem hned vedle Berlinského Hauptbahnhof. Organizátorské schopnosti dobrovolníků koordinátorů z ESN nejsou na moc vysoké úrovni, ale i přesto jsme po několika chaosech a zmatcích obdrželi info o dalším srazu, uložili si zavazadla do pokojů, rychle se nasnídali a v jedenáct se sešli před hostelem, kde následovalo pořízení hromadného grouppicture a rozdělení do třech skupin na prohlídku Berlína.

Naše průvodkyně byla napůl Japonka napůl Švédka žijící v Berlíně a byla naprosto úžasná. O historii nám povídala s takovým zápalem, že by to bavilo i zapřísáhlého odpůrce historie. Prošli jsme všechny nejdůležitější památky, Reichstag, Brandenburger Tor, památník holocaustu, místo, kde býval Hitlerův bunkr (a kde se Hitler zabil), Berlínskou zeď, Checkpoint Charlie, Humboldt University, Alexander Platz, Museum Island. Pak následoval rozchod a mohli jsme Berlín objevovat na vlastní pěst.

Při prohlídce u Berliner Domu nebo kde mi ale nešťastnou shodou okolností vypadl foťák a udělal několik přemetů. Teď sice funguje, ale ostřit musím otáčením objektivu (ani, mám digital). A když jsme se s holkama po rozchodu vydaly do fastfoodu se zahřát horkou čokoládou nebo polívkou, polila mi ho ještě slečna servírka čokoládou. Nutno ale říct, že byl v obalu, takže se mu už nic vážnějšího nestalo. Což se o chudákovi servírce říct nedá, opařila si ruku, ale zachovala se naprosto profesionálně, nejdřív se postarala o nás, o stůl, o úklid a teprve až když jsme dostali nové nápoje si šla ruku ošetřit.

S Luckou jsme se pak vydaly okouknout nějaké obchody a hlavně vánoční trhy. Tam se nám moc líbilo... Cestou zpátky nás čekala procházka ulicí Unter den Linden a konečně pohoda hostelu - ale ne na dlouho. Před desátou totiž volali naši, že dorazili na hostel, tak jsem sbalila šálu a vyrazila za nima. Vítání bylo veliké, víno teklo proudem a jsem na sebe docela hrdá, že jsem cestou zpátky v S-bahn neusnula ani se neztratila :-)

V sobotu nás po setkání u Reichstagu čekala v podstatě ta samá tůra jako včera - protáhla jsem naše a Bednáře všema místama, co nám včera paní průvodkyně ukázala, jen vyprávět jsem o tom tak poutavě neuměla. Celý den jsme si moc užili a ani loučení nebylo nijak smutné, za dva týdny se uvidíme. No a večer jsem podnikla pokus o vyražení na párty s ostatníma výletníkama, od sedmi do desíti jsem spala, v deset vstala, oblíkla se a v půl jedenácté už čekala u recepce, kde jsme se měli všichni sejít. A tam jsme čekali a čekali a když se v jedenáct konečně všichni sešli, rozhodlo se, že se pojede pařit někam na druhou stranu města. Tak jsem se na to vyprdla, protože to bylo nejméně na hodinu cesty tam, hodinu zpátky a já byla fakt unavená. Tak jsem to otočila a zalezla do pelechu.

No a v neděli nás čekala prohlídka Sachsenhausenu. Bylo to... strašný. Tak nepříjemně, jak mi bylo tam, už mi dlouho nebylo. No a nakonec dlouhá cesta domů... A v Odense nás vítalo 5 čísel sněhu, zamrzlé zámky na kolech a místo cyklostezek solidní kluziště. Cesta domů byla dlouhá a zábavná :-)