Víkend na Moravě

Tento čtvrtek jsem se nevydala domů, na severozápad, ale naopak, na severovýchod k babičce a dědoj do Bílovce. Tam jsem odpočívala a užívala si rodiny, klidu a nicnedělání až do sobotního dopoledne, kdy k nám dorazil na oběd Matěj, který jel z koncertu v Ostravě.

Pořádně jsme se nadlábli, nedobrovolně zabalili řízky, buchty, omáčku na špagety a jiné dobroty a vydali se vlakmo do Brna, kde jsme měli na večer zarezervovaný stůl v mém oblíbeném pivním a stejkovém baru Modrá růže. Nutno říci, že mě jahodové pivo opět nezklamalo a Matějoj taky docela chutnalo, dali jsme si skvělý stejk a vydali se na kolej, pořádně se vyspat před nedělní prohlídkou místní ZOOlogické zahrady.
Všechno bylo důkladně naplánováno, jenže plány nám překazil milý posun času, se kterým si naše telefony neuměly poradit a vzbudily nás tudíž v devět místo v osm... Naštěstí venku nádherně svítilo sluníčko a tak jsem se ze svého vzteku zas rychle dostala, aspoň jsme spali o hoďku dýl :c)
Do ZOO jsme kupodivu trefili bez problémů, trochu mě to ale zklamalo, lední medvíďata byla sice opravdu roztomilá, ale jinak je celá zahrada poněkud rozvleklá, od zvířete ke zvířeti to je místy docela daleko, ne jako u nás, kde se nestačíte otáčet, aby vám nic neuniklo. Moc hezky vymyšlený a zrealizovaný byl koutek pro děti, u kterého byla i kontaktní ZOO, tam se jim to opravdu povedlo a super byl i výhled na žirafy, které měly hlavy hned u našich foťáků. :c) Moc příjemný pocit z celého prodlouženého víkendu mi kazí jen úterní test z psychologie, protože se teď musím učit a nemůžu si užívat pěkného nedělního odpoledne.. :c(

Zamilovala jsem se...

Tak jsem si myslela, že, vzhledem k poměrně vysoké frekvenci mého příspěvkování poslední dobou, teď trochu polevím a budu sbírat inspiraci na příspěvky další.. Mé plány ale nečekaně zmařila Yaninka, která mě dnes večer žádala o radu ohledně objemu nové termosky.. A skončily jsme prohlížením termoskových motivů a povzdechy nad chlapy, kteří pro podobné infantilnosti nemají vůbec žádné porozumnění.

Mými favority jsou tyhle dva motivy, ale teď, když je tady takhle vyzdvihuju, cítím se provinile a mám pocit, že jsem ukřivdila motivům ostatním.. Všechny jsou totiž uplně super, ale tolik si jich sem nacpat nemůžu, vypadalo by to blbjé! :c( Tak tu aspoň nechávám odkaz, abyste se mohli pokochat i vy!

Velikonoce v Acerníku

Letošní velikonoční výprava se sice nekonala na kolech, ale zas kolikrát jste o Velikonocích ježdíkovali, stavěli iglů a megasněhuláka? :c) Na Marťasovic chatu jsem dorazila až o den později, ale výprava se mi moc líbila. Jela s námi dokonce Zůza, kterou už jsem neviděla dloooouho :c) No, když jsme se všichni posčítali, výsledný počet účastníků byl pouhých devět + místy dva, ale byla to na druhou stranu taková příjemná komorní akcička. Jak už jsem zmínila na začátku - ježdíkovalo se jak o závod, stavělo se iglů, veeeelkej sněhulák, odpoledne jsme oškubali Marťasojc vrby a večer za četby Chaty v Jezerní kotlině jsme pletli pomlázky a malovali vejcata jako diví. A letos byly všechny výsledné produkty opravdu povedené! Jen je velká škoda těch kol, tak doufám, že to třeba do příští výpravy roztaje a my ty naše bicykly přecijen trochu vyvětráme :c)

Všechno nej, Světluš :c)

Dneska má svátek Světlana a tak bych tímto krátkým příspěvkem chtěla spolu s Míšou a Ríšou vzpomenout na vaši (jejich) milou spolubydlící (Tak holky, přestaňte se válet v tom svém obrovském domě na kožené sedačce a opovažte se ji dneska nechat uklízet ten váš bordel, když se chudák dře celej život ;c))... :c) Krásný den!

ZNECHUCENÍ

Myslím si, že by se děti měly učit první pomoc na druhém stupni základní školy. Že první pomoc by měla být zavedena ve školách jako povinný předmět, minimálně na jeden rok. Aby se nám potom nestávalo, že někdo z našich blízkých zemře jenom proto, že mu kolemjdoucí neuměli pomoci. Aby se nestávalo, že se na vysoké škole probírají telefonní čísla. Že nám nejsou schopni říct ani život zachraňující úkony, jenom omáčku okolo a "volejte profíky". Skoro se bojím, že mi z PP dal víc Kletr než tohle. Ach jo. Jen se modlím a doufám, že se mi nikdy nic nestane, protože nevěřím, že by mě někdo zachránil... :c(

Nepruť(ď?) a nešusti :c)

Dneska jsme v předmětu Praktické činnosti vyráběli ozdoby z proutí a šustí, přičemž za šustí, kterého je v této roční době nedostatek (suchý "obal klasu kukuřice"), suploval Mr. Krepák :c) A byla u toho fááákt sranda :c)

Prvním výrobkem byla proutěná Muréna (na fotce je moje Morena),

druhým "šusťový" ptáček (Pípák, seznamte se, pípípí:c)) a třetím klasika - pomlázka. Popis postupu sem raděj dávat nebudu, zájemcům povím osobně a možná, že by se něco z toho dalo použít na velikonoční :c)

I když - zajímalo by mě, jak by to šlo dětem, když nám z toho vylezli takový hybridi :c)
Ale co, hlavně, že jsme se pobavili a vezeme si dom velikonoční výzdobu :cD A jestli vás zajímá, jak to probíhalo, tak fotky jsou tady...

Já bych TAK tancovala!

Dnešní dopoledne bylo nejen ve znamení dokončování včerejšího úklidu. S mamčou jsme si udělaly príma ráno a pustily si starý dobrý Hříšný tanec. Nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně, protože od té chvíle nejsem schopná myslet na nic jiného, než na nové taneční botky, které mi leží ve skříni, a na to, jak hrozně moc bych si chtěla jít pořádně zatancovat.. A žádnej ples, na kterej bych mohla, v dohledu. A na věnec nemůžu, bo je v pondělí. Ách jo, proč není plesová sezóna celý rok? Já chci tancovat! ;c(

Sobotní úklid?

Na dnešní den jsem měla naplánovaný generální úklid pokoje, protože se mi tu za poslední tři týdny nahomadila ohromná spousta věcí, takže permanentně nemůžu něco najít nebo na něco zapomenu, protože to nemám na očích.
Rozhodla jsem se tedy využít volného víkendu k prospěšné věci. Jenže když jsem ráno (dobře, no, tak v deset :c)) vstala, venku bylo nádherně a tak jsme se s mamkou shodly, že tvrdnout doma je škoda a že teda po obědě vyrazíme na Sychrov, kde se konaly velikonoční trhy. No, do dvou času dost, pustila jsem se do první části úklidu (= vyházet všechno, co nepotřbuju a tím udělat v pokoji dokonalý čurbes).
Ale sotva jsem začala, přišla za mnou mamka s prosbou, jestli bych nesjela na nákup a na Vítkov pro bráchu a jeho spolužáka, který měl být na oběd doma. Fajn, nechala jsem pokoj pokojem, bordel bordelem, a vyrazila jsem. Když jsme se s brůdrem kolem půl jedné vrátili dom, chystala jsem se začít s úklidem nanovo, ale v tu chvíli mamka volala k obědu. Tak ju, proč ne, hlada mám, tak se aspoň nadlábnu. Po "ó" se mi podařilo se do úklidu na chvíli zabrat, jenže minuty neúprosně letěly a my vyrazili na Sychrov.
Na trhách byla spousta lidí, ale jinak tam bylo moooc krásně, pořídila jsem si nádherný prstýnek a moc pěkné naušnice :c) Cestou dom mamku napadlo, že bychom si mohli zajít do kina na pohádku Nejkrásnější hádanka, prý jí dávají od půl šesté v Lípě.
Nojo, proč ne, v jině jsem už nějakou dobu nebyla, kór v tom libereckém. Vyrazili jsme tedy na půl šestou do kina, brácha si koupil popkorn a kofolu (že je bez cukru jsme zjistili až v půlce filmu, byla pěkně hnusná), my s mamkou vodu a těšili jsme se na príma pohádku. No, když už ta upoutávka na film 10 000 let př. n. l. trvala asi půl hodiny, došlo nám, že pohádka dneska asi nebude. 10 000 let př. n. l. je film o afrických kmenech, které byly zotročovány "bohem" na stavbu pyramid, o jednom hrdinovi, který se je vydal zachránit, protože mu "čtyřnozí démoni" odvedli i jeho vyvolenou, je to prostě taková bojová lovestory, konec sice romantika, ale pohádce se to nevyrovná. I když hlavní hrdina byl moc pěknej borec a odvedené slečně dredy taky moc slušely :c) Jen ti mamuti by se nám hodili spíš na jarní výpravu a obrptáky v pralese jsem moc nepobrala...
A aby těch náhod a nehod a omylů dneska nebylo málo, při vycházení z kina, zrovna ve chvíli, kdy jsem si zapínala zvuk na telefonu, mi přišla zpráva od Wéji, jestli bych si nešla někam sednout.. Tak jsem využila toho, že jsem ve městě a tudíž odpadá ta počáteční lenost, kdy se člověku nechce z domu, a zašly jsme ještě s Álou do vinotéky.. Čaj tam maj totiž mooooc dobrej ;c) No, teď jsem se vrátila dom a v pokoji je stále neskutečný bordel.. Asi se do toho budu muset pustit zítra :c)

Čo bolo, to bolo...

Tak přechodovou pohodu jsme letos, bohužel, museli oželet... Tečka trávila jarní prázdniny v Itošce, Wéja v Liberci, Matěj v Praze, já v Brně ve škole a Háňa s Marťasem s dětma na Jablonecký.

Naštěstí mám docela príma rozvrh a tak se mi podařilo za nimi dorazit ve čtvrtek dopoledne a mohla jsem tam zůstat až do konce, jupí :c)
Když jsem ve čtvrtek dorazila, děcka si zrovna dělaly deníčky a dohrávaly pexesový souboj. Ale aby se aspoň trochu provětraly, zahráli jsme si venku pár her, jenže bylo dost ošklivo, sněžilo a fučel vítr, takže jsme se zase rychle vrátili do teplíčka v chalupě. Tam jsme se jali vyrábět květinové zápichy, na které přivedla Háňu nejspíš Saší :c) Já jsem si k tomu vyrobila ještě 4 kolíčky, které si děti vyráběly pár dní zpátky. K obědu jsme si dali skvělý smažák s kotlem tatarky, ale naštěstí jsme se nepřecpali, protože sýru nebylo moc a brambor tak akorát, takže když se mezitím se venku počasí trošku umoudřilo nemuseli jsme čekat, až nám slehne, ale mohli jsme se rovnou vrhnout na hry. Krom nějakých veselých štafet nebo operace siamských dvojčat bylo taky potřeba, aby si pravěké kmeny nashromáždili z území nepřátelského kmene trochu dřeva, kterého bylo na jejich vlastním území jen poskrovnu - ztráta ohně by totiž pro pralidi znamenala ohrožení života. V pozdním odpoledni nás na chvilku navštívil Matěj s Andrewem, ale sotva se ohřáli, už zas frčeli dom. K véče jsme společnými silami ukuchtili sladké vrtule, byly supr a všichni si byli přidat. Večer se místo zpívandy hrál Twister, který měl nečekaný úspěch - děti se nám podařilo zahnat do regálů až kolem půl jedenácté.

Dneska ráno jsme se službou naservírovali ostatním snídani včetně čaje až na stůl, pak se začalo balit a uklízet a v tomto duchu se pokračovalo až do oběda, ke kterému byl príma těstovinový salát, který bude mít Kalůza, Verča, Pepa a Naty dneska ještě k večeři a možná zbyde i na zítřejší oběd :c) No a pak už stačilo jen vyrazit - teda aspoň dětem. My jsme s Ferdyšem ještě vytřeli, zamkli a frčeli do Liberce vyložit věci v klubovně a odvézt batohy na návrat. Tam jsme celou výpravu zakončili hurónským pokřikem a já už se zase těším na příští pátek, protože odjíždíme na Velikonoční, jupí! :c)

(Teda, koukám, že tu dělám Sůše docela dobrou reklamu, škoda, že není placená;c))

aktualizace 16. 3. 2008: Tenhle příspěvek by měl vyhrát cenu za nejvíc odkazů v historii pseudoblogu :c)

Odpoledne v pražském...

Dneska jsme se s Matějem vydali na nákup tanečních bot značky Kozdra. Sraz jsme si dali "u koně", kde taky jinde, v Praze, no ne? :c) Tramvajkou č. 11 jsme dojeli na Jiřího z Poděbrad a nabrali kurz Žižkovská věž. Tady se nám podařilo vyfotit tento fotogenický objekt proti vymetenému nebi. (Výsledek můžete zhodnotit sami. :c)) V mylném domění, že si cestu krapet zkrátíme, došli jsme k židovskému hřbitovu (škoda, že nebylo víc času na jeho prozkoumání) a poté se vrátili na tu samou ulici, ze které jsme vyrazili k věži, jen o pár metrů níž. Nu což, obchod s vysněnými botkami už nebyl daleko. Samotný akt nákupu bot trval asi tak deset minut - řekli jsme pánovi, že nejsme žádný závodní tanečníci a že v těch botech budem tancovat latinu i standard, pán každému ukázal jedny univerzální (dobře, mně asi dvoje, ale jedny měly zavřenou špičku, což jsem nechtěla), přinesl nám o číslo menší, prý povolí, my si je zkusili, sedly nám a tak už stačilo jen zaplatit. Cestu zpátky jsme si nijak nezkracovali hromadnou dopravou, prošli jsme si Vinohradskou, která byla tak dlouhá, že jsme minuli dům č. p. 90, ale to nevadí, protože jsme, díky Matějově bystrozraku, neminuli Karla Plíhala, který přecházel silnic kousek od nás. Celé příjemné odpoledne bylo zakončeno véčou v příjemné pizzerce, kde jsem konečně utišila svou celotýdenní chuť na kari :c) Dneska nám i počasí přálo, protože ranní déšť vystřídalo odpolední slunce, které hřálo uplně přesně tak akorát - ani moc, ani málo :c) A to je vše, přátelé, tádydádydádýdádádá...

Rychlovka ze školy

Copak se učí na SOVC PedF MU? V předmětu "Plánování přírodovědných aktivit" jsme třeba dnes zkoumali zapojení rezistorů. V rámci témata hodiny "Soutěž"... Tak si to přeberte. Jdu si vyzkoušet KIMovku v praxi. S fyzikálními veličinami. Gr.

Kurz zimních aktivit aneb Jak jeli SOVCe na hory

Chcete vědět, jak to vypadá, když vyrazí bandaska sociálních a volnočasových pedagogů v čele se svými príma profesory na hory? Tak tedy:

1) NENÍ SNÍH na to, aby se dalo lyžovat na vlecích u chalupy a proto vesele každé dopoledne 7 km z kopce a odpoledne 7 km strmičem pjéšo k chatě, abychom si zalyžovali aspoň na sjezdovkách v Bílé. Suma sumárum, za 4 dny přibližně 56 km + lyžování + hry. Dobré skóre!

2) HRAJOU SE HRY vždy a všude. A nejlíp vvv (vorvávačky).

3) PROBĚHNE ALESPOŇ JEDNA SVATBA - ano, vážně jsme tam jednu měli :c)

4) STÁLE SE ZPÍVÁ a nejvíc zpívají ti, kteří zpívat neumí. Je to fajn... :c)

5) I NA ALKOHOL DOJDE a ne vždy v rozumné míře.. Nemálo se stává, že se nás pak ráno na rozcvičku sejde půlka. Maximálně.

6) LETNÍ OLYMPIJSKÉ HRY V ZIMĚ? No jasně, na sněhu! Bez toho by to přeci nešlo!

7) PORUČÍME VĚTRU DEŠTI aneb Krakonoš hadr. Počasí máme holt pod palcem.

8) ZÁVĚREČNÝ KARNEVAL se zvrhne v nehoráznou řežbu tubusama, když se na nás profesoři s výkřikem "Velikonoce jsou už za 14 dní!" nečekaně vrhnou.

...

Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale musím se tu prostě pochlubit - dokázala jsem vyhecovat družstvo flegmoušek a i přes jejich počáteční průpovídky typu: "Nemáme chlapa, to se nemusíme vůbec snažit" jsme vybojovaly na LOH krásnou stříbrnou medaili. Sice mě to stálo mraky energie, takže jsem ten večer byla unavená jak naposledy na Hobitovi, ale máme to!

A jedna perlička na závěr - našli se i tací, kteří si fyzickou i psychickou únavu neuměli "užívat" a těžit z ní zážitky a přicházeli do společenské místnosti se zprávami jako "Mamka vám všem vzkazuje, že vás lituje, že tohle musíte podstoupit!" Tsss.. Moje rodiče na vás, chásko jedna, abyste věděli, naši vám to přejou a jsou rádi, že vás takhle potrápili, aspoň budete mít na co vzpomínat! :c)

A mně? Mně se tam moc líbilo. Vysosala jsem ze sebe všechno, dokonale se unavila a teď nabírám nové síly!

Vzpomínáme na Alpy

Dneska jsem mamce tiskla pár fotek z Alp, aby je mohla ukázat babičce, dědoj a tetě, a tak jsme se při vybírání těch nejlepčích parádně pobavily! Tak jsem se dokopala splnit si resty a zkopírovat si ty taťkovy k sobě, abych mohla dát výběr na rajče. A mám hotovo! :c)