Denmark roadtrip

Sotva jsme se stihly v našem novém dánském domově trochu zabydlet, už tu byly podzimní prázdniny a s nimi týden volna. Pět dní strávených doma v ČR uteklo jako voda a stihla jsem toho opravdu hodně. Oddílový sraz, oslavu taťkových narozenin, ratabácký debríf, schůzku PRu, schůzku Koule, kafe s Háňou, čaj s Káťou, navštívit Efi a Naty na výstavákách, onemocnět, zajít na schůzku, popovídat si s Ferdyšem, dopřát si pedikúru, sehnat boty a kalhoty a taky se definitivně odstěhovat od našich. Všechny věci z pokoje už mám v krabicích v bytě a do konce října tam brácha s Jirkou asi odstěhují i nábytek. Doma bylo prostě krásně, ale já chtěla vytáhnout naše na nějaký ten výlet, takže jsme ve středu nasedli i s Jirkou a Ferdou do auta a vyjeli směr Dánsko. Ještě v noci jsme dojeli kus před dánské hranice a přespali na německém odpočívadle v národním parku Wattenmeer. 

Ráno jsme se přesunuli už do Dánska na ostrov Rømø, kde jsme za pravého dánského počasí podnikli procházku po plážích, kde je za přílivu moře. Jako bylo to tam moc pěkné, ale během dvaceti minut jsme byli totálně durch a v podstatě jsme až tak nic moc neviděli, ani ty ptáky, na které se taťka těšil.Poté nás čekal krátký přesun do městečka Ribe - nejstaršího v Dánsku. Město je krásné a malebné, i počasí se umoudřilo, tak krátká procházka bodla, stejně jako horká čokoláda a vafle v místní cukrárně. A poslední čtvrteční přejezd byl za Aalborg, kde jsme na třetí pokus našli pěkné ubytování, večer zapařili karty a spokojeně usnuli. 

Páteční ráno nás probudilo opět deštěm, ale náladu nám zvedla skvělá snídaně v ceně ubytování. Cesta na Skagen (nejsevernější město v Dánsku) utekla rychle a zhruba po hodině už jsme fotili místní maják a těšili se na výběžek pláže, ze kterého vidíte jak se potkává Severní a Baltské moře. Tuleně, na které jsem se těšila, jsme bohužel viděli jen ve vodě, ale taky dobrý. A protože pršelo jen chvílema, řádně jsme se po skagenských plážích prošli a výlet završili místním pivem Tuborg. Nebyl ale čas ztrácet čas, ještě nás čekal přesun do Odense, kde jsme si uvařili skvělou véču z vlastnoručně nasbíraných hub (cestou do Odense jsme se zastavili v lese) a po lahvi a půl vína a specialitě zvané Akvavit (něco jako vodka s kmínem) jsme usnuli jako špalci. 

 

 Sobota byla ve znamení místní ZOO - skvělý zážitek, hlavně pavilon Jižní Ameriky byl neuvěřitelně super! Dlouho jsme se kochali pohledem na tučňáččí antarktický výběh a kapustňáky. A pak jsme zamířili na sever Fynu - zajímavost zvanou Fyns Hovet - na místní poměry vysoké útesy. Jako procházka pěkná, ale víc než z útesů jsme jako správní suchozemci byli nadšení z procházky kolem moře :-). Ale aspoň jsme našli dvě kešky. A cestou zpět jsme ještě navštívili Mårhøj - hrobku z neolitu. Než jsme vysadili naše ve vesničce Viby, kde měli domluvené ubytování, zašli jsme si ještě na večeři v sousední vesnici, abychom uspokojili naše celýdenhladovějící žaludky. 

No a na neděli zbylo už jen projít si město a rozloučit se, naše čekala dlouhá cesta zpátky a já po hektickém týdnu byla ráda, že můžu zalézt do pelechu a konečně začít léčit tu svou chorobu. Bylo to krásné a bylo toho dost :-)

Hola hola, školka volá!

Poslední týden před podzimními prázdninami se pro náš mezinárodní ročník nesl ve znamení praxe ve školkách. Rozděleni do dvojic jsme byli umístěni do jedné mateřské školky, kde jsme měli pobýt týden a vše si vyzkoušet, okouknout, prožít. Po tom, co jsem mluvila s několika spolužáky, si myslím, že jsme s Luckou měly teda sakra štěstí na instituci, protože (a nevěřila jsem, že to někdy řeknu) praxe byla prostě boží!

Abyste rozuměli - do školky jako do školky jsem se těšila, ale sklaplo mi, když jsem se dozvěděla, že budeme v mladším oddělení - s dětmi od jednoho roku do tří let. To jsou strašně malincí človíčci a takovejch já se dost bojím. Teda jako o ně. Vždyť tomu můžu snadno ublížit. Ale nesla jsem to statečně a zvykla jsem si hodně rychle - asi i díky strašně milému a příjemnému přístupu veškerých zaměstnanců, kteří nás přijali mezi sebe úplně bez problémů.

Den ve školce probíhal vždycky dost podobně, přišly jsme v devět hodin a děti zrovna začínaly "snídat" - po stole kolovaly 3 talířky s nakrájeným ovocem a každý baštil na co měl chuť. Pak se šlo cca na hodinu a půl ven, to byla trochu nuda, protože jak jsou ty děti malinký, tak se s nima nedá nic moc hrát, jen chodí od místa k místu, chvilku si pohrajou a jdou zase dál. Ale je hrozná sranda je pozorovat. V obrkombinézách vypadají jak malí robokopové, jak se kolíbají :-)

Před jedenáctou se šlo zase jíst - dětem se ve školce nevaří, obědy jim posílají rodiče v krabičkách. Krajíčky chleba rozdělené na třetinky, každý namazaný něčím jiným, malá rajčátka, na kousky nakrájená paprika, malé krevetky, sladkost. Bylo to pestré. Dětem jsme to vždy vyskládaly na talíř, nakrájely a ony si to sami baštily. Po obědě si každý uklidil svou krabičku do lednice a šlo se chrnět. A protože spánek vyčerpává, když se vychrupkaly, šlo se zase jíst. A pak si hrály, buď vevnitř nebo venku, podle počasí, až do příchodu rodičů.

Co mě na školce ale fascinovalo byla totální vycepovanost dětí - všechno tam mají zařízené děsně prakticky a děti jsou naučené i v takhle nízkém věku pomáhat učitelkám. Uklízí si po sobě krabičky a bryndáky, když se jdou přebalovat, na pult a pak i do kočáru na spaní si vylezou samy po takových schůdcích, aby si učitelky neničily záda... Prostě totální souhra. Nezažila jsem nějaké velké odmlouvání nebo neposlechnutí, i když to je asi dané tím, že jsou ty dětičky ještě hodně malý.

A co se mi fakt moc líbilo je volnost, kterou dětem nechávají. Kam dítě vyleze, odtud umí samo i slézt, berou děti jako kompetentní pro to, co dělají. Učitelkám netrhá žíly, když dítě svůj oběd rozpatlá po obličeji a pak se konečně trefí do pusy, nechají ho, ať se zašpiní a utřou ho až na závěr. Nebo že dítě leze v mokrém písku a bahýnku po čtyřech. No co, kombinéza se svlíkne a ruce se umyjou. Dítě se přeci potřebuje špinit :-) Evidentně jim tenhle systém funguje a to mě na tom baví. Doufám, že se s podobnou filozofií školek budeme setkávat u nás čím dál častěji!

(Fotky mám, ale bohužel nedodám, i přes veškerou volnost si rodiče soukromí svých dětí chrání.)

LEGOLAND NOW!

 V neděli jsme s velkou částí naší třídy vyrazili do Legolandu v Billundu. A asi právě proto, že jsem od téhle dánské atrakce nic moc neočekávala, jsem byla příjemně překvapená. Ale pěkně od začátku. Ráno měla ESN (neziskovka, která výlet pořádala) trochu problém s autobusy, takže než ho vyřešili, stihli jsme popřát turecké spolužačce Gizem k narozeninám a vyfotit první dnešní "grouppicture".  

Po hodině jízdy (kdy jsme opustili krásné ráno v Odense a vnořili se do deště na Jutském poloostrově) jsme konečně dorazili do Billundu. A rázem jsme dostali vstupenky a sedmihodinový rozchod. S Joanou a Zsófi jsme se vydaly ozkoumávat atrakce a vyzkoušely jsme toho teda fakt hodně! Legoland rozhodně stojí za to vidět - nejen kvůli více než 60 milionům kostiček, ze kterých je tu postavený nádherný MiniLand, ale taky kvůli atmosféře. Nikdy jsem v takovém "zábavním" parku nebyla, takže jsem si to fakt užívala.

Ze všeho nejvíc se mi asi líbily dvě větší horské dráhy (i když jak ze znělky k "Step by Step" to teda rozhodně nebylo). Ale za zmínku určitě stojí i pirátská část, ilusionworld (kde jsme shlédli 4D pohádku), Sealife (kde jsme se prošli Atlantidou a viděli jsme nádherné ryby v obřím akváriu), nebo projížďka na kanoi (a fakt, že když na ceduli stojí "You will get wet", znamená to, že budete mokří od hlavy až k patě, jakýpak s tím šolichání). Ale nejvíc mě asi dostaly takové vymakané detaily jako malincí horolezci na skále, stromečky z lega, úžasné bonzaje v minilandu. Jen mě asi trochu zamrzelo, že tam nebylo moc míst, kde bychom si s legem mohli volně hrát - spíš jen jako výplňová zábava pro děti při čekání na atrakce. 

Je pravda, že počasí nám zrovna dvakrát nepřálo, ale nepršelo pořád, i když většinou bylo zamračeno, sluníčko se nám občas taky ukázalo. Toho jsme využily a i přes jinak docela nepříjemnou kosu jsme si dopřály pravou legolandskou zmrzlinu. No, řeknu vám, že jsem nevěřila tomu, že po celém dni v Legolandu nebudu znuděná a zpruzelá, ale fakt jsem nebyla! Dokonce bych řekla, že by mi nevadilo strávit tam ještě o pár hodin víc (abych stihla opravdu všechno vidět a objevit). Takže doufám, že tohle nebylo moje legolandové "naposled" :-)

První návštěvy!

Tak jsem se dočkala, minulý týden si to přihasily hned dvě návštěvy skoro současně! V pondělí dorazila Míša s Citrónem (a zásobou zimního oblečení, jídla a alkoholu) a zůstali u nás do čtvrtka. Přes den výletovali a po večerech jsme povídali. A ve čtvrtek dorazil nočním vlakem z Prahy Jiřik!

Musela jsem ho, chudáka, vzít z nádraží rovnou do školy, protože jsme ten den měli takové předprezentace o našem tématu, tak na mě tři hodinky počkal v jídelně (během té doby mi stihl otočit monitor na notebooku o 90° a nevěděl jak :-)). Pak jsme spolu s Luckou, Antoniem, Sárou a Zsófi jeli do Kerteminde, kde jsme se nabaštili, prošli se po pláži a společensky se družili. V pátek se naše pracovní skupinka rozhodla nejít do školy, protože byly jen "advice" hodiny a my už měly všechnu práci hotovou, tak jsme toho s Jirkou využili a vyrazili jsme do kertemindského akvária "Fjord&Baelt". To se nám líbilo, i když to bylo spíš takové naučné pro děti. Ale viděli jsme krmení tuleňů a sviňuch a to se počítá! Pak jsme strávili krásné dvě hodiny v buse než jsme se dostali do školy, kde je k dispozici internet (což se o bydlení v Kerteminde říct nedá). Přišli jsme tam navíc akorát včas, abychom si vzali nějaký ten sendvič, co v kantýně neprodali (jídlo, které neprodají, tam nechají ležet na stole a studenti si ho můžou rozebrat). Zároveň jsme si tam vzali kola, po peripetiím s dofukováním pneumatik projeli město a pokochali se krásou uliček kolem domu H. Ch. Andersena. Je to tam fakt moc pěkné, starobylé, malebné, barevné. 

Když jsme se dokochali, vydali jsme se přes Vollsmose kolem našeho bývalého bydlení (aby si to Jirka mohl prohlédnout) do Kerteminde. Počasí nám přálo a jelo se hezky, největší radost nám ale udělala zastávka u fjordu, kde jsme snědli obědosvačinu a zapili to půllitrem braníka. To byla pohoda, vážení.

V sobotu bylo v plánu dojet na kolech do Odense a navštívit místní ZOO - ale od rána lilo jak z konve. Náš pokus o vyjetí do města skončil na nedaleké křižovatce, kde jsme to v hrozným slejváku zalomili do obchodu, koupili si dortík ke kávě a vrátili se zpátky. Dopoledne bylo takové nějaké proflákané, ale byli jsme spolu a i to je dost. A odpoledne se vyčasilo, dokonce i sluníčko vylezlo, takže jsme sbalili dortík a vyrazili na prochajdu do vesnice a na pláže za přístavem. 

Nedělní ráno bylo oproti včerejšku jak malované, jenže my jsme nikam vyrazit nemohli - neděle byla ve znamení stěhování do našeho nového domova. Tak jsme aspoň zajeli pro jednu kešku kousek za Kerteminde. Pak nastalo velké balení. S Jirkou jsme s kufrem a velkým batohem jeli najít naše bydlení autobusem, Lucka pak se zbytkem věcí dorazila autem s nějakým kamarádem z EILC kurzu. Než dorazili, stihli jsme procházku po okolí - bydlíme teď kousek od toho skanzenu, ve kterém jsme nedávno byli. No, a po společné večeři jsem jela Jirku vyprovodit na noční vlak do Prahy. Víkend utekl děsně rychle, ale co, vždyť se za necelé dva týdny uvidíme :-)