Výletní víkend

První říjnový víkend sliboval jako v předešlých dnech krásné podzimní počasí plné sluníčka, a tak je asi pochopitelné, že nás to táhlo ven z bytu, z města. Na sobotu jsme se domluvili s Jirkovo rodiči a společně jsme vyrazili ze Smědavy (kam jsme se teda dovezli auťákem) na Smrk a zpátky. Po pátečním srazu v Šutru nebyl Jirka sice ve své kůži a první půlku cesty jsme poslouchali, jak je mi špatně, ale jinak to byl moc pěkný výlet :-) Sluníčko svítilo skrz lehký opar, hodně foukal vítr, ale my jsme byli vybavení a připraveni na vše. Teda, skoro na vše - nečekali jsme totiž na nejvyšší jizerské hoře takové davy. Pro výstup na rozhlednu (můj první) jsme si vybrali den, kdy jablonecká TJ Bižuterie pořádala závody v běhu a asi i v jízdě na kole z Nového Města pod Smrkem až na vrchol rozhledny. Využili jsme tedy všech výhod přítomnosti lidí a na tomto jindy opuštěném místě si někteří z nás dali grog a koláč. Cestu dolů jsme si trochu nechtěně prodloužili, ale vcelku nám to ani moc nevadilo, jen mě a Mílu trochu mrzelo, že se nám nepoštěstilo najít ani jednu poslední letošní houbu. Celý den byl završen obědovečeří u Studáneckého medvěda a pro mě ještě povedeným Kletrsrazem. 

Nedělní ráno nás probudilo opět slunečním svitem a my se vydali společně s Pepou, Ondrou, Jirkou, Majdou, Benie a Vendelínem do Jonsdorfu, abychom zdolali místní via ferrata. Šlo nám to pěkně a ani převísek nás neodradil od dalších ferrat, takže po vrcholovém setkání s Benie a Vendelínem, kteří to obešli pěkně po cestičce, jsme se vydali ještě na druhou ferratku nad Oybinem. Ta už byla o poznání náročnější (přesně, jak jsem si ji pamatovala) a navíc to tam vypadalo jak na rozkopané D1, tak nějak zacpaně. Ale my jsme si to užili velmi a to se počítá :-) Takové krásné víkendy by mohly být každý týden, vůbec bych se nezlobila!

Podzimní Pláně!

Ha, po roce jsem se vrátila zpět k blogu, když mám teď tolik volného času, tak abych ho nějak využila. Po vyloženě nevydařeném září, kdy se počasí podobalo spíš listopadu, se začátek října vybarvil do krásných podzimních barev a tak mi přišla vhod nabídka od Kuby, který sháněl instruktory na harmonizáky ZŠ Ostašov. Vyrazila jsem tedy v úterý ráno se sedmou třídou, jejich třídním Michalem a výchovnou poradkyní Marťou z Horního Hanychova na Pláně pod Ještědem, kde jsme se vystřídali s odcházející šestou třídou a kde se k nám přidala Berka. Třída byla príma, jen šíleně ukecaná a tak nám dalo dost práce je vždy zklidnit natolik, abychom vůbec byly slyšet. Připravený program svištěl (a taky všechny bavil) a tak společně strávený den a půl uběhl šíleně rychle. Ve středu se sedmička s Berkou a Marťou vydala zpět do Liberce a my s Michalem přivítali osmou třídu a jejich třídního Ivoše. O osmácích se nesly zvěsti, že to je děsně problémová třída, ve které mezi sebou děcka dost válčí, každopádně se mi podařilo úplnou náhodou rozlosovat všechny hned na první hru do tří týmů, které si asi fakt sedly, takže hádek nebylo zdaleka tolik, jako jsem očekávala. Taky program byl pro tuhle třídu zvolený fakt dobře (Kubou naplánovaná vysílačková hra bavila všechny hodně), což si myslím byl druhý důvod toho, že celý první den proběhl víceméně v pohodě a bez žádných větších nedorozumění. Středu jsme uzavřeli společným výletem na Černý vrch, kde jsme pozorovali osvětlený Liberec, Ještěd a úplně vymetené nebe plné hvězd. Romantika jak blázen, hlavně v bandě děcek, který se navzájem strašej :-) Čtvrtek už byl o něco méně idylický než den předchozí, vyskytlo se více konfliktů a celkově byla třída míň soustředěná, asi to bylo tím, že už se viděli naložený v horký vaně (byla fakt neuvěřitelná kosa). Ale i tak to bylo prima, poznala jsem pár bezva a zajímavejch mlaďochů a navíc - užila jsem si úžasný počasí na krásným místě... A to se počítá :-)