První říjnový víkend sliboval jako v předešlých dnech krásné podzimní počasí plné sluníčka, a tak je asi pochopitelné, že nás to táhlo ven z bytu, z města. Na sobotu jsme se domluvili s Jirkovo rodiči a společně jsme vyrazili ze Smědavy (kam jsme se teda dovezli auťákem) na Smrk a zpátky. Po pátečním srazu v Šutru nebyl Jirka sice ve své kůži a první půlku cesty jsme poslouchali, jak je mi špatně, ale jinak to byl moc pěkný výlet :-) Sluníčko svítilo skrz lehký opar, hodně foukal vítr, ale my jsme byli vybavení a připraveni na vše. Teda, skoro na vše - nečekali jsme totiž na nejvyšší jizerské hoře takové davy. Pro výstup na rozhlednu (můj první) jsme si vybrali den, kdy jablonecká TJ Bižuterie pořádala závody v běhu a asi i v jízdě na kole z Nového Města pod Smrkem až na vrchol rozhledny. Využili jsme tedy všech výhod přítomnosti lidí a na tomto jindy opuštěném místě si někteří z nás dali grog a koláč. Cestu dolů jsme si trochu nechtěně prodloužili, ale vcelku nám to ani moc nevadilo, jen mě a Mílu trochu mrzelo, že se nám nepoštěstilo najít ani jednu poslední letošní houbu. Celý den byl završen obědovečeří u Studáneckého medvěda a pro mě ještě povedeným Kletrsrazem.
Nedělní ráno nás probudilo opět slunečním svitem a my se vydali společně s Pepou, Ondrou, Jirkou, Majdou, Benie a Vendelínem do Jonsdorfu, abychom zdolali místní via ferrata. Šlo nám to pěkně a ani převísek nás neodradil od dalších ferrat, takže po vrcholovém setkání s Benie a Vendelínem, kteří to obešli pěkně po cestičce, jsme se vydali ještě na druhou ferratku nad Oybinem. Ta už byla o poznání náročnější (přesně, jak jsem si ji pamatovala) a navíc to tam vypadalo jak na rozkopané D1, tak nějak zacpaně. Ale my jsme si to užili velmi a to se počítá :-) Takové krásné víkendy by mohly být každý týden, vůbec bych se nezlobila!
Žádné komentáře:
Okomentovat