Po dlouhé době přichází krátký příspěvek, tentokrát o tom, že se na dětský den vydala Kačí spolu se svými spolužáky do Hostýnských vrchů, aby tam strávila pět dní na metodickém kurzu..
Jaké to bylo? No, těžko soudit, první dva dny byly výborný, ovšem s postupem času jsem se začala poněkud nudit.
První den se nesl v duchu příjezdu, rozehřívacích aktivit (kooperace, důvěrovky, seznámení s technikami a pomůckami psychomotoriky) a jedné naprosto špičkové hry - BAREVNÁ STRATEGIE. Hodně aktivizující hra u které nebylo účelem vyhrát, ale získat co nejvíce bodů (a v tom je sakra rozdíl!) - výborná záležitost!
V úterý nás čekalo brzké vstávání, protože jsme jeli do Bystřice pod Hostýnem navštívit tři speciálně a sociálně pedagogická zařízení - Dětský domov se školou, SOS vesničku a Zařízení pro mentálně postižené. Moooc poučný. A zajímavý.. Po obědě v místní restauraci jsme se přes kopec Hostýn (poutní místo) vydali na cestu zpět do Rusavy.
Ve středu začaly bloky připravované námi - 5 skupin, každý den (středa, čtvrtek) měla každá skupina na starost jeden dvouhodinový blok. Začátek byl parádní, ale postupem času začala úroveň trochu upadat. Nebo aspoň ta úroveň fyzická. Drtivá většina her byla neakční, nepohybová, kreativní, klidná.. A když už se naskytla příležitost si aspoň trochu zaběhat, víc než polovina spolužáků (spíš spolužaček) to bojkotovala. To bylo utrpení, panečku! A Kačí tak chtěla vyhrát!
V pátek nás čekala už "jen" pětihodinová reflexe, oběd a cesta dom. Suma sumárum? Bylo by to bezvadné, nebýt těch, kteří jsou líní pohnout zadkem a popoběhnout dvacet metrů od stanoviště ke stanovišti. Kteří si všechno maximálně zjednodušují a žádná výzva je nevytrhne z jejich pohodlnosti.. Zkoušela jsem veškeré své hecařské schopnosti, ale nic. Vůbec nic! Zkrátka a dobře, odjížděla jsem hodně zklamaná - ani ne tak kurzem, jako lidmi kolem sebe. Z těhle lenochů se mají stát ti, kteří budou organizovat naší mládeži volný čas a učit je o zdravém životním stylu? No potěš koště, teda.
Ale abych to nezakončila negativními myšlenkami, přihodím odkaz na naše rajče, kde jsou krásné fotky od Toma!
A uplně na konec jedno moudro, které by si, podle mě, měli všichni (a hlavně moji milí spolužáci) moc dobře zapamatovat: "Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít, ale pak už nebudeš moci."
