Pomáda na vlasech je úděl náš!

"Danny, nekaž to!"
"Já to nekazím, Sandy, já to celé vylepšuju!"
"Danny, je tohle konec?"
"Samozřejmě že ne, tohle je jenom začátek!"
...
Jů, tak jsem zas nostalgicky oprášila zapomenuté vzpomínky, když jsem se dneska dopoledne koukla na znovuobjevenou Pomádu.. Dvakrát :c) A to jen díky Benie, která odněkud splašila soundtrack.. Děkuju, Baruško, a těš se, i bez titulků je to parádní ;c) A díky, Matěji, za ochotu při shánění filmu :c)

Tančím, abych žil :c)

Tak jsem se tímto týdnem více či méně úspěšně protančila až domů.. Víkend snad už ani komentovat nebudu, snad jen závěrečné tance chacha a jive (nevím, co vypadá blbějc, jestli tohle nebo "čača a džajv":c)) na pokračovačkách stály za to, hlavně španělské paže byly zdrojem všeobecného veselí... Na pondělním flirtu jsme se naučily "kočku v rouře", supr prvek, určitě ho využiju :cP Ano, flirt je velmi úchylnej typ tance, dokonce bych řekla, že z nejúchylnějších, ale o to větší sranda tam je. A člověk se dokonale protáhne, uvolní, a z hodiny odchází "natažený jako strunka" a s pocitem, že on je king i když mu to vůbec, ale vůbec nejde a místo svůdných pohledů se na sebe do zrcadla nehorázně tlemí.. :c) To se ovšem nedá říct o úterním jazzdance, odkud jsem odcházela dosti vykolejená. Nejen, že se tam trénujou velmi zajímavé prvky (inspirujte se obrázkem :c)), ale ještě k tomu je trénuje slečna Miriam, která evidentně vtipnou kaši nesnídá a úsměvů jí sudičky do vínku také moc nedaly a náš humoru asi moc nepobrala . Zato pohybového nadání má až moc :c) No, špatná zkušenost taky zkušenost, aspoň vím, že k někomu jinýmu ano, k Miriam ne, a zkusím to zase příští rok. A teď hurá trénovat na sobotu! :c)

Bez nadpisu

Jsem STRAŠNĚ unavená :c( Čtyři a pět hodin spánku mi za dvě noci opravdu nestačí...

Plesmarathón 1. část

Včera jsem se vydala do Prahy na 1. Jyxoples... Cesta s šatama byla veselá, nicméně na Kačerov do kanclu jsem dorazila v pohodě. Relativně. Pak následoval autopřejezd do Kulturního Centra Novodvorská, kde se celá akce měla konat. Centrum je moc pěkné, sál moderní, přijemný. Před příchodem plesajících jsem tam tak nějak bloumala, převlíkala se a tak. No, těsně před osmou, když už v sále byla většina lidí se stala moc nepříjemná a absolutně neočekávaná věc - stojím, poslouchám debatu, která se vedle mě rozvíjí (už nevím, kdo přesně a s kým debatoval), ale najednou se mi zvrkne noha - u mých krásných nových bot se mi zlomil podpatek, jen tak, z ničeho nic. Síla. Co teď? Náhradní boty jsou v Liberci (a já je odpoledne měla v ruce a říkala si, jestli si je mám pro jistotu vzít, sakra!), v keckách tancovat nemůžu, bosa taky ne, na to tam bylo moc světla a neočekával se narvaný parket, takže by to byl trapas. Takže uříznout i ten druhej. Ale ouha - v kuchyni nám nechtěli pučit nůž, takže nastoupily na řadu nůžky.. Veselé, že? Ještě veselejší to ale začalo být ve chvíli, kdy jsem zjistila, že v druhém, nezlomeném, podpatku, je kus jakéhosi železa, který v podpatku druhé boty prostě nebyl! Takže to nešlo ani uříznout, zlomit, ohnout, utrhnout, nic. Takže jsem protancovala ples s jedním podpatkem, na špičkách :c) Nicméně to bylo dobré, parket poloprázdný, místy téměř prázdný, spousta místa, po kratším dostávání se do "toho" nám to šlo i bez podpatku... :c) A teď bonus - lístky do tomboly byly drahé, koupila jsem si teda jenom čtyři, přecijen vím, jaké mám štěstí... A ze čtyř byly dva výherní :c) Takže mám príma mikču s číslem na všechna čísla :c) A taky dva nafukovací balóny.. A vůbec :c) No.. a jako stylový závěr večera jsme místo u Matěje na bytě na Opatově přespávali u Matějovo kamarádů v Neratovicích.. Netradiční, ale nad očekávání příjemný večer!

Jak jsem potkala revizory

Včera jsem dorazila do Prahy a vydala se za Matějem na Kačerov... Už na Florenci jsem si samozřejmě "označila jízdenku" a sebevědomě vlezla do metra. Vzhledem k tomu, že jsem měla ještě trochu času, vydala jsem se porozhlídnout se po nákupním centru Chodov. Pražská jízdenka platí ve všední den od označení 75 minut, takže jsem měla něco kolem třičtvrtě hodiny, abych se včas vrátila na Kačerov aniž bych si musela kupovat ještě jednu. Na Chodově bylo přelidněno a proto jsem se ráda vydala zpátky ještě dřív než jsem musela. V klidu jsem dojela na Kačerov a u východu z placeného prostoru jsem potkala pana revizora. Takový starší pán, ale moc milý. Sáhla jsem tedy do kapsy, vytáhla jízdenku a podala mu ji. Podíval se na ni a udiveně řekl: "Tak vy už máte tu uplně novou!". A pak se se mnou s milým úsměvem rozloučil. Bylo mi to divné, kupovala jsem si stejnou jízdenku jako vždycky. Vytáhla jsem ji tedy z kapsy ještě jednou, pořádně zaostřila a tam cena 15 Kč.. Podivné, vzhledem k tomu, že v Praze je jízdenka za 26 Kč. Nojo, už je to tak, šáhla jsem v té rychlosti do špatné kapsy a milému revizorovi jsem podala jízdenku, kterou jsem si koupila v brněnské šalině, když jsem spěchala na bus ke Grandu... Chudáka pana revizora jsem nechala ve slepé nevědomosti, asi si doteď myslí, že PID už vydala nové jízdenky :c)

Vítejme na Bloggeru?

Tak jsem se rozhodla (po dlouhých a bolestných úvahách, sepisování pro a proti a nakonec po konzultaci s odborníkem na slovo vzatým (díky, Hani ;c)) opustit Yahoo! a přemístit se sem.. Kdoví, možná, že moje stěhování bude pokračovat ještě jinam, musím to tady pořádně vozkoušet a pak se uvidí... :c) Nicméně se pokusím všechny záznamy z yahoočka převekslovat sem, i kdyby to mělo být ručně.. :c) No, co říct na závěr? Snad jen - ať se vede! :c)