O ničem...

Mám neskutečnou chuť psát o ničem.. Takže pokud nemáte náladu na škvár, tenhle příspěvek, prosím, nečtěte.
Sedím na koleji, do Brna jsem dorazila dneska odpoledne, rovnou na dvouhodinovou přípravu na zítřejší multilekci pro základní školu. Pak dojet do Lužánek za klukama, nechat si podepsat smlouvu, vzít si peníze, domluvit se na převozu věcí do bytu a hurá na kolej. Tak akorát dost toho mám.. Celý den se tahat s dvěma těžkýma batohama, nic moc. Příjemná, osvěžující sprcha.
Teď teda sedím, okno dokořán, koukám ven, na lidi, na ptáky, na protější dům.. Představuji si, co se asi v kterém bytě odehrává, kdo tam bydlí. Pokojem voní čerstvá káva a tělové mléko.. Zajímavá kombinace, ne nepříjemná.. Snažím se oddalovat všechny povinnosti, ještě pět minut, deset.. V těhle chvílích lituju, že nemám deník.. Omšelý blok, do kterého si můžu psát všechno, co mě napadne.. Sem to nejde, tohle čtete vy. ;c) Ale tam, tam by to šlo. Jenže takových pokusů už bylo..
Nemá to cenu, dýl jak týden mi to nevydrží nikdy. :c) Musím se donutit něco dělat, mám toho na práci spoustu.. Jenže ono to zatím nehoří. Chyba. A až bude, budu si stěžovat. Jako poslední dobou pořád. A přitom je mi poslední dobou TAK fajn..
Tak já jdu. Třeba na angličtinu online. Možná mi to i chvilku vydrží :c) A vy se mějte krásně. A zkuste se v tom každodenním spěchu někdy zastavit. Zavřít oči. Cítit. Slyšet. Nevidět, jen si představovat. Vychutnávat si. Je to krásný...

Dům a zahrada 2008

Tak jsem to taky zkusila! A je to faaakt huuustý! Poslední čtyři dny jsem strávila na libereckém výstavišti, kde se konal IV. ročník výstavy Dům a zahrada. Bylo to super - a nejen kvůli penězům, které jsem za to dostala.
Pomáhat na takovéhle výstavě v podstatě není nic těžkého, pokud máte aspoň špetku drzosti (na hádky s ignorantskými řidiči), nebojíte se manuální práce (hlavně koště, lopatka a kýbl by vám měly přirůst k srdci:c)) a hlavně se hecnete a přežijete čtyři dny brzkého vstávání.
Můžu říct, že jsem během výstavy vystřídala vlastně každou práci, která byla potřeba - drandila jsem s hlásícím autíčkem - velmi veselé bylo tankování:c), prodávala na kase, trhala vstupenky a hlídala parkoviště. Ráno jsme s holkama zametaly a taky jsem poznala novej job - likvidaci kaluží lopátkou:c), večer se luxovaly pavilony.
Celé to probíhalo moc příjemně, byla jsem velmi mile překvapena jednak rychlostí večerního úklidu a druhak vstřícností hlavních organizátorů (v podstatě organizátorek:c)). A krom obálky s penězi jsem si z LVT přinesla domů taky Hrošana - krásně modrýho:c)

Narozeninovo-kolaudační párty v Modlibohově

aneb raut v Modlibohově!

Tak teda ne, že bychom si to se Zůzou nepředstavovaly jinak.. Ale stane se a na malé počty účastníků jsme vlastně všichni zvyklí z Kletru a tak jsme se vcelku bez problémů vypořádaly i s včerejším součtem 7 lidí. Musím říct, že Zůza to měla skvěle vymyšlené a zorganizované - stydím se, že všechno zařizovala ona a nenechala si pomoct :c( Právě díky ní a taky Saší jsme mohli dát za pravdu Helltchině taťkovi, který ze skromné kolaudační párty udělal raut.. :c)
A jak to tedy probíhalo? Kolem sedmé jsme se sešli v Modlibohově - Zuzka, Martinka, Saší, Kuba, Matěj a já. Připravili jsme tedy občerstvení, holky Koškovy rozdělaly oheň a přesunuli jsme se za stodolu k ohništi. Po osmé hodině dorazila Helltcha - indiánské jméno "Velká pusa, malý palec a měkký nos" :c) (hádejte, kdo přezdívku vymyslel :c)) Se stmíváním přišel také déšť a proto jsme sbalili hračky a zalezli do krásně zrekonstruované chalupy!
Tady se při občasném plamínku v krbovkách, slivovicové bowli a "baru U Piána" hrály karty a povídalo až do neděle :c) Jen škoda, že Saší s Kubou odjížděli už v noci, ale zas na druhou stranu - aspoň dorazili :c)

Frýdštejn, Kopanina a okolí

Včera, tj., v sobotu, jsme se s Kletrem vydali zkoumat přírodní i nepřírodní krásy krajiny mezi Hodkovicemi a Malou Skálou. Vyrazili jsme náhradní dopravou do Jeřmanic a odtud vláčkem do Hodkovic. I přes to, že Skřítek vůbec nevěděla, kde jsme a kam míříme, jsme (díky Marťasovo orientačnímu smyslu a citu pro nábližky:c)) chytli správný směr a už jsme mašírovali po silnici přes Radoňovice na Pelíkovice. Tady, na křižovatce s cyklostezkou, přišla na řadu dlouho očekávaná sváča spojená s dobrovolným lovem a následným útěkem před ovcemi. Využili jsme toho, že Evropská unie umožnila v této krajině vybudovat cyklostezku a vydali se po ní na Kopaninu. Po cestě nás zaujalo ohromné množství odkvetlých pampelišek, které jsme okamžitě zneužili k ofoukávání ostatních a vytváření príma filmových efektů. Na Kopanině nebylo ani potřeba vyzvedávat klíče v domku č.p. 14, rozhledna byla otevřená, nahoře jsme potkali dva tůristy s bezva bílým psem, který se ovšem nehorázně bál schodů dolů. Z Kopaniny jsme pokračovali na Frýdštejn, kde je možná prohlídka bez průvodce. To nesmělo zůstat nevyužito a proto byl prošmejděn každý kout zříceniny. Musím říct, že tolik schodů jsem nevyšla a nesešla už dlooouho. No, a po malé pauze nám už nezbylo nic jiného, než se vydat na zpáteční cestu do Hodkovic. Než jsme došli do Bezděčína, potkali jsme asi pět hasičských aut, jedno na nás troubilo a dvě dokonce houkaly. Do Hodkovic jsme jsme dorazili tak akorát, na zastávce jsme si krapet odpočali a pak jen naskočili (sice do nesprávného) autobusu směr Liberec. :c)

Předzvěst léta...

Jako bych té práce (bohužel té intelektuální) neměla už tak dost, rozhodla jsem se o víkendu hodit všechno za hlavu a vyjet si trochu máknout ručmo. V Hradčanech se totiž konala taková velmi milá předzvěst prázdnin - příprava dřeva na srpenec, který bude prošpikován různými běhy RaTaBu.

V pátek jsem dorazila na gympl, kde probíhalo poslední zvonění Áčáků a Béčáků - tedy i Wéji a Terezky, dostala pusu od pusinkové víly Martina Loučky a srazila se se Sudem, jehož velký batoh mi prozradil, kam má majitel namířeno - do Butrusovo auta. Vašek byl totiž tak hodný, že se uvolil nás na místo určení dovézt svým krásným autíčkem. Po téměř hodinovém nákupu v Globusu (A pak že jsou všichni na prodlouženém víkendu mimo město.. Houby, všichni jeli nakupovat!) jsme se konečně vydali pryč z Liberce, do luk, polí a lesů, do krásného kraje m(M?)áchova.
Tam už na nás čekal Henry, Přéma a Ivan Zít a taky várka krajinek. Ještě, že první motorovka dorazí až odpoledne a my se tudíž můžeme věnovat přípravě guláše a tolik potřebnému načerpávání sil :c) Jenže takový odpočinek nás moc dlouho nebavil a proto jsme se jali tvořit romantiku s pilou dvouručkou... Ještě, že Zdenda dorazil relativně brzo, jinak bychom se asi upilovali.. :c) No, s příjezdem Zdendovy motorové to šlo příjemně rychle, navíc se postupně začali sjíždět další pracanti...
Páteční večer byl velmi bujarý, pilo se, zpívalo, čas rychle utíkal a poslední pařiči se do spacáků vydávali kolem půl třetí. Ráno byli ovšem všichni kupodivu dost použitelní a práce nám šla po vydatné cereální snídani od ruky, takže odpoledne bylo všechno kompletně hotovo, odpočívalo se, procházkovalo.. Pár lidí bohužel odjelo, ale vystřídala je Teřka a Michal, kteří byli jistě velmi zklamáni nedostatkem práce... :c)
Před setměním nás Sud konečně hecnul k nějaké smysluplné činnosti - házení tenisákem na bránu. Všechny nás to moc bavilo - teda až na tenisák, ten se po jednom z vysokých hodů rozhodl schovat se před námi na vysoký smrk... Nás tím ale neodradil a po mnoha neúspěšných pokusech shodit ho hodem klacku se Matěj rozhodl pro něj vylézt. Ještě než jsme zalezli do chajdy nadobro, naučil nás Zdenda novou príma hymnu, která bude na běh Rodiče s dětmi jak dělaná :c)
Sobotní večer byl zahájen Vaškovo bezkonkurenčními stejky, tak dobrý maso jsem snad v životě nejedla a ten šopák k tomu, to byla prostě báseň. Taky se po tom pápu jenom zaprášilo... Jenže po včerejším ponocování a dnešní námaze se zábava bohužel tak nerozjela, možná to bylo tím, že kolem osmé se vytočil poslední zbyteček piva a sud zůstal prázdný.. Takže spát jsme šli (až na výjimky) docela brzo...
V neděli ráno už stačilo jen uklidit, zabalit, užít si poslední chvíle venku před chalupou, rozebrat spoustu jídla, zazpívat hymny a nastalo loučení. Naštěstí ne na dlouho, na konci července už se na nás v diářích zubí nápis "RaTaB - stavění" :c) Celý víkend byl neskutečně příjemný, velkou měrou k tomu přispělo i téměř neustále svítící sluníčko...

Za fotky opět děkuji Matějoj, všechny si je můžete prohlédnout zde.

ZOO Liberec

V rámci předmětu "Metodika plánování přírodovědných aktivit" jsme si sami měli zajít zexkurzovat ZOOlogickou zahradu. Domluvili jsme se tedy s Matějem a po návratu z výpravy jsme i s dělem vyrazili do té naší liberecké. Počasí slibovalo nádhernou procházku, zakoupili jsme vstupenky a jali se obdivovat zvířectvo. Hned na začátku mě zaujaly nové cedule s popisem zvířete, myslím, že tohle se jim opravdu povedlo! Zaujme to, nenudí, informuje, prostě svůj účel splňují na 120%. Sotva jsme opustili slony a Matěj se vyžíval při focení nosálů, začaly na nás dopadat první dešťové kapky. Jen jsme se stihli schovat v altánku u vembloudů, strhl se pěkný slejvák. Naštěstí to byla jen přeháňka a tak jsme po chvíli mohli pokračovat, i když sluníčko už nám na cestu nezasvítilo. Liberecká ZOO mě nepřestane překvapovat, rozkvétá jak kvítí na jaře, staré komunistické výběhy jsou zrekonstruované, po zahradě se prochází pávi, všechno působí tak mile, příjemně. V kontaktní ZOO jsem se rozhodla diskriminovat velké loudivé kozy a nakrmila jsem malá roztomilá kůzlata, která nebyla tak otrkaná a zvědavá, schovávala se vzadu v boudičce a proto jim nikdo nic nedal. Moje prosby, aby mi Matěj nějaká ta kůzlátka vyfotil, bohužel vyslyšeny nebyly, takže mi musíte věřit, že byly fakt k sežrání (tohle doslova nemyslím :c)) Na konci procházky jsme ještě vyfotili sochu Zůzy. (No řekněte, není jí v obličeji podobná? :c)) a vydali se na vy(pro)hranou véču.. Krásné zakončení krásného víkendu. :c)
Fotky jsou k nahlédnutí u Matěje.

Víkend v Ráji :c)

V sobotu, po náročném odeslání rodičů a psa žluťákem do Prahy, jsem po osmé hodině konečně vyjela směr Turnov, za ostatními Kletry. Moje cílová stanice se jmenovala Libošovice. Dorazila jsem tam úspěšně, sice po krátkém bloudění, ale v pořádku. Jen jsem stačila zaparkovat, vzít peníze a telefon a už se vyráželo na výlet. Naše kroky vedl Ferdyš a to jeřábovo-jabloňovou alejí na žlutou a po ní na stanoviště naučné stezky "Krajina Sobotecka". Tady jsme vyplnili úkoly v našich "kosteckých sešitcích" a pokračovali jsme dále k Semtínské lípě.

Naše zdržení na tomto místě však nemohlo být dlouhé, protože na jedenáctou už nás očekávali na Kosti, kde jsme měli zarezervovanou prohlídku hradu. Měli jsme dnes opravdu štěstí - tento víkend je k prohlídkám bonus za 30 káčé na osobu - živé ukázky rytířů a dobových hradních pánů. Celí natěšení jsme se tedy všichni krom Ály a Ferdyše, kteří prohlídku absolvovali před 14 dny, vydali k hradní bráně, kde si nás přebrala slečna průvodkyně. Jelikož jsme si spolu se vstupenkami pro nás zakoupili také vstupenku pro focení, vytasili jsme s MTSem a Škuboá naše fotiče hned po vstupu a jali se dokumentovat téměř každý centimetr naší cesty hradem. Jak obrazová dokumentace dopadla, to si, doufám, budete moct brzy prohlédnout v kletří fotogalerii.
Hned při prvním zastavení na jednom z nádvoří hradu (tuším, že to bylo druhé nádvoří), se blejskl Fojt - jako jediný věděl, proč jsou na hradním zdivu podivné ďolíky a taky to všem náležitě nahlas vysvětlil. Na hradě toho bylo k vidění mnoho. Nás ovšem zaujala už ze začátku navštívená mučírna, kde naši prcci opět doslova zářili - Fojt na sobě nechal názorně předvést, jak v minulosti řezali jazyky a následně se spolu s Matějem nechal zapasovat do klády.
Na třetím nádvoří jsme byli svědky soubojů rytířů, v Bílé věži jsme se mohli přesvědčit o mocnosti jejích stěn a na nádvoří čtvrtém nás velmi pobavili dovádějící tanečníci se svými psy :c) Po téměř dvou hodinách vstřebávání historie jsme se vrátili k Ále a Ferdyšovi a skoro ihned jsme byli odesláni najít psí hřbitov a staré kamenické značky. Díky Ferdyšově dokonalému popisu jsme se nejenže neztratili, ale navíc jsme to opravdu našli, takže teď víme, že pohřbení psi se jmenovali Don, Šedka a Brandy a místo jejich odpočinku je opravdu klidné a příjemné.
Od Kosti jsme se vydali k bývalému obydlí jedné z účastnic Zájezdu - Slepé Barky, kde jsme řádně prozkoumali nejen skalní dům, ale také bývalou studnu. Jenže naše žaludky už se poměrně nahlas hlásily o kousek toho žvance, takže jsme moc nevnímali a jen se těšili na to, že se co nejdřív pořádně nadlábneme - a naše těšení přineslo sladké ovoce. Chleba, cibuli a taky pomazánkové sádlo jsme totiž vybalili přímo na louce pod Kostí.
Po ó jsme se vydali údolím Plakánku, kde Fojt za přítomnosti nejen kletráckého publika málem utopil botu v bahně. U Pilského rybníka jsme pořídili jednu paparazzi fotku Pepy Dvořáka - letos se bohužel žádné oddílové focení nekonalo - ono se není čemu divit, vždyť by nám snad nikdo ani neuvěřil, že jsme oddíl. Sluníčko se pomalu začalo chystat na dalekou cestu kolem druhé poloviny Země a my jsme tedy vyrazili dále kolem Lomů do vsi Vesec.
Tady jsem se od ostatních oddělila a mazala k autu a potom do Turnova pro Matěje. Vrátili jsme se skoro akorát na véču - skvělý rizoto. No a potom, vzhledem k pokročilé hodině, nás čekala už jen zpívanda a zívanda a proto jsme rychle zalezli do regálů.
Druhý den nás čekaly hry na place u nádraží, velký úspěch měl Černý Petr, úklid penzionku a pak už jen cesta domů...
Titul nejlepších hlášek výpravy získaly hlášky pánů rytířů z Kosti - "Pojďme si zadovádět!" a "Vypusťte psy!". :c)
Výprava byla děsně fajn, počasí nám opravdu přálo a já osobně jsem si to skvěle užila. :c)

Týýýbláho

Právě jsem byla šokována. Večer klasicky oktáví sraz, docela hojná účast, pivečko, spousta zážitků, pošťuchování a v tom spolužačka: "Takže, část z vás už to ví, tak já bych to ráda oznámila oficiálně a pak si na to s váma připila, v srpnu se budu vdávat." Ticho.. Nikdo nevěřil svým uším.. Pak potlesk. Nevěřícné pohledy, panák na Lucíka.. Mazec. Tak jen ať jim to vyjde!

Čarokrásné zimoloučení

Po loňském Vítkově jsme se letos přesunuli na "pálení čarodějnic" do Vratislavic. Díky poměrně včasné propagaci se nás tu sešlo o poznání více než loni - okolo ohně nás posedávalo a postávalo celých 13! Musím říct, že takového počtu jsem se docela bála, ale nakonec se celá společnost ukázala jako velmi příjemná a myslím, že se všichni bavili. Jídla i pití bylo dosti, každej se podle chuti vypovídal a na své si přišli i milovníci oddílových písní, to ve chvíli, kdy Matěj vytáhl kytárku. Klokan s Mirkem nás sice úderem druhé hodiny ranní opustili, ale přišli jen o Kačomořiny spacákové večerníčky načerpané z poučné knihy kolujících fám "Černá sanitka".
Ráno se jedna skupinka statečných vydala na bus po deváté, my spavější jsme si ještě poleželi u dokumentu o gorilách a kousku pohádky Obušku, z pytle ven!, načež jsme chytli bus před jedenáctou. Myslím, že se akce povedla a že ji brzo zopakujem :c)
P.S.: Vypadá to, že se nám zimu vyhnat povedlo, dnešní sluneční paprsky to potvrzujou :c)

Za foto děkuji Matějovi