Frýdštejn, Kopanina a okolí

Včera, tj., v sobotu, jsme se s Kletrem vydali zkoumat přírodní i nepřírodní krásy krajiny mezi Hodkovicemi a Malou Skálou. Vyrazili jsme náhradní dopravou do Jeřmanic a odtud vláčkem do Hodkovic. I přes to, že Skřítek vůbec nevěděla, kde jsme a kam míříme, jsme (díky Marťasovo orientačnímu smyslu a citu pro nábližky:c)) chytli správný směr a už jsme mašírovali po silnici přes Radoňovice na Pelíkovice. Tady, na křižovatce s cyklostezkou, přišla na řadu dlouho očekávaná sváča spojená s dobrovolným lovem a následným útěkem před ovcemi. Využili jsme toho, že Evropská unie umožnila v této krajině vybudovat cyklostezku a vydali se po ní na Kopaninu. Po cestě nás zaujalo ohromné množství odkvetlých pampelišek, které jsme okamžitě zneužili k ofoukávání ostatních a vytváření príma filmových efektů. Na Kopanině nebylo ani potřeba vyzvedávat klíče v domku č.p. 14, rozhledna byla otevřená, nahoře jsme potkali dva tůristy s bezva bílým psem, který se ovšem nehorázně bál schodů dolů. Z Kopaniny jsme pokračovali na Frýdštejn, kde je možná prohlídka bez průvodce. To nesmělo zůstat nevyužito a proto byl prošmejděn každý kout zříceniny. Musím říct, že tolik schodů jsem nevyšla a nesešla už dlooouho. No, a po malé pauze nám už nezbylo nic jiného, než se vydat na zpáteční cestu do Hodkovic. Než jsme došli do Bezděčína, potkali jsme asi pět hasičských aut, jedno na nás troubilo a dvě dokonce houkaly. Do Hodkovic jsme jsme dorazili tak akorát, na zastávce jsme si krapet odpočali a pak jen naskočili (sice do nesprávného) autobusu směr Liberec. :c)