ZOO Liberec

V rámci předmětu "Metodika plánování přírodovědných aktivit" jsme si sami měli zajít zexkurzovat ZOOlogickou zahradu. Domluvili jsme se tedy s Matějem a po návratu z výpravy jsme i s dělem vyrazili do té naší liberecké. Počasí slibovalo nádhernou procházku, zakoupili jsme vstupenky a jali se obdivovat zvířectvo. Hned na začátku mě zaujaly nové cedule s popisem zvířete, myslím, že tohle se jim opravdu povedlo! Zaujme to, nenudí, informuje, prostě svůj účel splňují na 120%. Sotva jsme opustili slony a Matěj se vyžíval při focení nosálů, začaly na nás dopadat první dešťové kapky. Jen jsme se stihli schovat v altánku u vembloudů, strhl se pěkný slejvák. Naštěstí to byla jen přeháňka a tak jsme po chvíli mohli pokračovat, i když sluníčko už nám na cestu nezasvítilo. Liberecká ZOO mě nepřestane překvapovat, rozkvétá jak kvítí na jaře, staré komunistické výběhy jsou zrekonstruované, po zahradě se prochází pávi, všechno působí tak mile, příjemně. V kontaktní ZOO jsem se rozhodla diskriminovat velké loudivé kozy a nakrmila jsem malá roztomilá kůzlata, která nebyla tak otrkaná a zvědavá, schovávala se vzadu v boudičce a proto jim nikdo nic nedal. Moje prosby, aby mi Matěj nějaká ta kůzlátka vyfotil, bohužel vyslyšeny nebyly, takže mi musíte věřit, že byly fakt k sežrání (tohle doslova nemyslím :c)) Na konci procházky jsme ještě vyfotili sochu Zůzy. (No řekněte, není jí v obličeji podobná? :c)) a vydali se na vy(pro)hranou véču.. Krásné zakončení krásného víkendu. :c)
Fotky jsou k nahlédnutí u Matěje.