Jak už nadpis napovídá a téměř většina "mých" čtenářů ví, tento víkend se pro nás nesl ve znamení Vídně. Během 48 hodin jsme poznali několik tváří Vídně, všechny mě naprosto okouzlily. Je pravda, že jsme měli štěstí na výběr víkendu - počasí se vydařilo na jedničku, slunce svítilo o stopéro a i když foukal poměrně čerstvý vítr, pěkně hřálo. Teď, když už sedím na koleji a vím, že se nepřijde žádná komplikace výletu, můžu s klidem říct, že tenhle víkend byl prostě perfektní!
Do Vídně jsme dorazili v pátek po desáté hodině (předodjezdové komplikace zmiňovat nebudu, vzpomínejme na to hezké :c)) na nádraží Praterstern, odkud byl krásný výhled na celý zábavní park. Jirka vyjednal dvoudenní jízdenku na vídeňský MHD a vydali jsme se třemi z pěti linek (tváří se, že jich mají 6, ale chybí jim U5) metra na Josefstäder Strasse, kde bydlí Voďajz. Tam jsme zatočili s lahvinkou vína a zalezli do pelechu načerpat síly na sobotu.
Ráno nás vzbudily sluneční paprsky a proto jsme nelenili a hned po snídani popadli inliny odfrčeli metrem - nadzemkou - na Donauinsel, po kterém vede několik cyklostezek. Tam jsme si krásně zabruslili po i proti větru. Ondra si dokonce zablbnul v prázdném skateparku, ale zjistili jsme, že je to teda pěkná machrovinka, tohle skejťačení, tak jsme to raděj otočili a frčeli zpátky. Celý ostrov je nádherně upravený, dá se tam běhat, bruslit, jezdit na kole, procházkovat a jsou tam dokonce placy s grilem, kde je k dispozici i dřevo na grilování. Krásný aktivní relax zde dostal jasnou podobu, byla jsem nadšená! Po sportovním "výkonu" jsme si jeli na byt trochu doplnit energii, vyfiknout se a hurá do víru velkoměsta - tentokrát bez Ondry.
Naší první zastávkou byl samozřejmě Prater, jak jinak. Velký zábavní park se spoustou atrakcí mě okouzlil - miluju poutě ;c) Na cestu mezi atrakcemi jsme se vybavili zmrzlinou a cukrovou vatou a pak už jsme se mohli rozhodovat, která horská dráha bude TA jediná, kterou jsme si povolili. Trvalo to dlouho, ale nakonec vyhrála netradiční dráha, na které jsme leželi na břiše hlavou dopředu. Bylo to krátké, rychlé a bylo toho tak akorát, abych nevyhodila vatu zpátky :c) I když i na takové případy tam byli připraveni - pod námi bylo ještě plexisklo, do kterého mohlo leccos odkápnout ;c) Další zastávkou byl pro nás Stephansplatz - obhlídka Stephansdomu. Památka to je pěkná, ale ty davy za to skoro ani nestojí. Proto jsme to po chvíli hledání nějakého fastfoodu raději otočili a odfrčeli k (pro nás) slavné vídeňské radnici.
Tam jsme ale potkali něco, co jsme fakt nečekali - slavnosti vína či co. Spousta stánků před radnicí, ještě víc lidí, všude víno, víno, víno. A v parku pohoda, klídek, jen hudba z jakéhosi pařícího stanu. Navíc jsme se tu potkali s Terezkou, zbaštili špecle, zašli společně na vídeňskou kávičku a vůbec jsme si ten podvečer tak hezky užili. Doma nás pak už čekal Ondra se surovinama na tortilly, které nás totálně uzemnily - byly fakt výtečné a bylo toho hodně. Proto jsme se rozhodli jet vytrávit do noční Vídně - vzali jsme Radlera a vyjeli k nasvícenému Stephansdomu, odkud jsme pěšky došli k radnici. Tam jsme se podivili nad rakouskou precizností na záchodcích (na přání povyprávím), pobavili se pohledem na spoustu veselých vídeňanů a starobylou tramvají se vydali domů.
V neděli dorazila Ondrova Lenka a po společné snídani jsme nabrali směr Schönbrunn. Tam jsme taky měli štěstí - tentokrát nás přivítaly velikonoční trhy. Spousta lidí se rázem rozptýlila do ohromného parku, který jsme si prošli, ofotili a ze všech možností jsme si vybrali Labyrint. Za 3 eura nás čekalo několik keřových bludišť, některé interaktivní, jiné ne, zábavy jsme si užili dost. Tohle byly vážně dobře investované peníze! Jen teda tu srnu, jak o ní Cimrman vypráví, jsme neviděli. Pak už stačilo jen ochutnat ovoce s čokoládou z čokofontány, posedět na kašně na sluníčku a nakonec se rozloučit a vyrazit na nádraží. Vlak nás dovezl bez komplikací a na čas do Brna, kde náš společný výlet končí.
Bylo to krásné, intenzívní, sportovní, poznávací, odpočívací - prostě ode všeho něco. Fakt jsem si to moc užila a už teď se bojím, že v rámci rovnováhy světa mě teď čeká něco fakt šílenýho, co by tenhle perfektní víkend vyvážilo. Ale těším se, že zase někdy pojedeme někoho někam navštívit - stojí to za to! :c) Fotky máme tentokráte jen na facebooku, ale vy už jste je stejně určitě viděli ;c)
A jaké evropské město nás čeká příště? Já doufám, že Paříž, ale to bude nejdřív na podzim a kdo ví, jestli vůbec...
