"V Schönbrunnu, v Schönbrunnu, střílel císař na srnu..."

Jak už nadpis napovídá a téměř většina "mých" čtenářů ví, tento víkend se pro nás nesl ve znamení Vídně. Během 48 hodin jsme poznali několik tváří Vídně, všechny mě naprosto okouzlily. Je pravda, že jsme měli štěstí na výběr víkendu - počasí se vydařilo na jedničku, slunce svítilo o stopéro a i když foukal poměrně čerstvý vítr, pěkně hřálo. Teď, když už sedím na koleji a vím, že se nepřijde žádná komplikace výletu, můžu s klidem říct, že tenhle víkend byl prostě perfektní!

Do Vídně jsme dorazili v pátek po desáté hodině (předodjezdové komplikace zmiňovat nebudu, vzpomínejme na to hezké :c)) na nádraží Praterstern, odkud byl krásný výhled na celý zábavní park. Jirka vyjednal dvoudenní jízdenku na vídeňský MHD a vydali jsme se třemi z pěti linek (tváří se, že jich mají 6, ale chybí jim U5) metra na Josefstäder Strasse, kde bydlí Voďajz. Tam jsme zatočili s lahvinkou vína a zalezli do pelechu načerpat síly na sobotu.

Ráno nás vzbudily sluneční paprsky a proto jsme nelenili a hned po snídani popadli inliny odfrčeli metrem - nadzemkou - na Donauinsel, po kterém vede několik cyklostezek. Tam jsme si krásně zabruslili po i proti větru. Ondra si dokonce zablbnul v prázdném skateparku, ale zjistili jsme, že je to teda pěkná machrovinka, tohle skejťačení, tak jsme to raděj otočili a frčeli zpátky. Celý ostrov je nádherně upravený, dá se tam běhat, bruslit, jezdit na kole, procházkovat a jsou tam dokonce placy s grilem, kde je k dispozici i dřevo na grilování. Krásný aktivní relax zde dostal jasnou podobu, byla jsem nadšená! Po sportovním "výkonu" jsme si jeli na byt trochu doplnit energii, vyfiknout se a hurá do víru velkoměsta - tentokrát bez Ondry.

Naší první zastávkou byl samozřejmě Prater, jak jinak. Velký zábavní park se spoustou atrakcí mě okouzlil - miluju poutě ;c) Na cestu mezi atrakcemi jsme se vybavili zmrzlinou a cukrovou vatou a pak už jsme se mohli rozhodovat, která horská dráha bude TA jediná, kterou jsme si povolili. Trvalo to dlouho, ale nakonec vyhrála netradiční dráha, na které jsme leželi na břiše hlavou dopředu. Bylo to krátké, rychlé a bylo toho tak akorát, abych nevyhodila vatu zpátky :c) I když i na takové případy tam byli připraveni - pod námi bylo ještě plexisklo, do kterého mohlo leccos odkápnout ;c) Další zastávkou byl pro nás Stephansplatz - obhlídka Stephansdomu. Památka to je pěkná, ale ty davy za to skoro ani nestojí. Proto jsme to po chvíli hledání nějakého fastfoodu raději otočili a odfrčeli k (pro nás) slavné vídeňské radnici.

Tam jsme ale potkali něco, co jsme fakt nečekali - slavnosti vína či co. Spousta stánků před radnicí, ještě víc lidí, všude víno, víno, víno. A v parku pohoda, klídek, jen hudba z jakéhosi pařícího stanu. Navíc jsme se tu potkali s Terezkou, zbaštili špecle, zašli společně na vídeňskou kávičku a vůbec jsme si ten podvečer tak hezky užili. Doma nás pak už čekal Ondra se surovinama na tortilly, které nás totálně uzemnily - byly fakt výtečné a bylo toho hodně. Proto jsme se rozhodli jet vytrávit do noční Vídně - vzali jsme Radlera a vyjeli k nasvícenému Stephansdomu, odkud jsme pěšky došli k radnici. Tam jsme se podivili nad rakouskou precizností na záchodcích (na přání povyprávím), pobavili se pohledem na spoustu veselých vídeňanů a starobylou tramvají se vydali domů.

V neděli dorazila Ondrova Lenka a po společné snídani jsme nabrali směr Schönbrunn. Tam jsme taky měli štěstí - tentokrát nás přivítaly velikonoční trhy. Spousta lidí se rázem rozptýlila do ohromného parku, který jsme si prošli, ofotili a ze všech možností jsme si vybrali Labyrint. Za 3 eura nás čekalo několik keřových bludišť, některé interaktivní, jiné ne, zábavy jsme si užili dost. Tohle byly vážně dobře investované peníze! Jen teda tu srnu, jak o ní Cimrman vypráví, jsme neviděli. Pak už stačilo jen ochutnat ovoce s čokoládou z čokofontány, posedět na kašně na sluníčku a nakonec se rozloučit a vyrazit na nádraží. Vlak nás dovezl bez komplikací a na čas do Brna, kde náš společný výlet končí.

Bylo to krásné, intenzívní, sportovní, poznávací, odpočívací - prostě ode všeho něco. Fakt jsem si to moc užila a už teď se bojím, že v rámci rovnováhy světa mě teď čeká něco fakt šílenýho, co by tenhle perfektní víkend vyvážilo. Ale těším se, že zase někdy pojedeme někoho někam navštívit - stojí to za to! :c) Fotky máme tentokráte jen na facebooku, ale vy už jste je stejně určitě viděli ;c)

A jaké evropské město nás čeká příště? Já doufám, že Paříž, ale to bude nejdřív na podzim a kdo ví, jestli vůbec...

Akce R.U.M. 2011

Jako každý rok, i letos jsme se vydali na hory do Rakous (už po desáté), konkrétně opět do penzionu Urban u vesnice St. Michael im Lungau. Předpovědi počasí byly nejisté - čtvrtek jasno, pátek polojasno, sobota a neděle zataženo se sněhem nebo deštěm. Naštěstí nám počasí přálo víc než rosničky - první den nádherné jasno, druhý a třetí den polojasno, místy oblačno a sněžilo až v neděli, kdy jsme lyžovali jen půl dne.

Poježděníčko bylo luxusní, prostřídala jsem prkno s lyžema a v neděli jsem padla za vlast. Večery jsme si společně zpestřili prostřídáním Aktivit a Times upu, který měl velký úspěch. Padaly zde hlášky jako "R.U.M." místo "R.U.R." a podobné, bylo prostě veselo jako při klasickém Times upu bývá :c) Největším zážitkem celého výletu bylo ale bezkonkurenčně balení a skládání věcí do auta, ve kterém byly na místě kufru dvě sedačky. V autě nás letos totiž jelo šest, pes, čtyři prkna, čtvery lyže, jedny běžky, spousta pití, jídla a dalších nezbytností. Dovedete si asi představit ty puzzle, chvíli to vypadalo, že chudák Ferda bude muset na střechu. Všechno ale dobře dopadlo a nikdo si z dovči žádnou újmu nedovezl.

A na fotky se dostanete kliknutím na název článku :c)

5. Rachtění aneb náramposádka :c)

Tak jsem se dočkala! Po půlroce těšení se to konečně přišlo! Odlet do Chorvatska na rachtu! A já si to nedovedla užít, v tu chvíli jsem byla duchem ještě v Lobendavě.
A jaké to bylo? Neskutečně báječné! Sešla se nás na 36stopové lodi skvělá parta, teda aspoň co se mojí "krevní skupiny" týče. Byla tam moje Baruška, Terezka, Matěj, Ryba, Ondra, Jirka a nejdůležitější osoba plavby - skipper Loony.

Vyplouváme po dni stráveném v sukošanské marině Dalmacia ve středu 9. 7. 2008. První noc trávíme na bójce u ostrova Murter, doháníme spánkový deficit. Ve čtvrtek plujeme směr Šibenik a od něj po řece Krka přes Skadarské jezero až do města Skradin. Tam se naloďujeme na výletní loď a necháváme se odvézt do rezervace Krka - k nádherným vodopádům známým z filmů o Vinnetouovi. Ze Skradinu nás vítr žene na Veli Drvenik, odtud na ostrov Biševo.
Na Biševu nás překvapuje jugo - jihovýchodní vítr, takže když se druhý den vracíme přes "otevřené moře" zpátky, oceňujeme záchranné vesty, které nám dodávají alespoň trochu pocit bezpečí na kymácející se lodi. Přes ostrov Brač plujeme až do Splitu, kde je rozhodnuto ukuchtit k véče bramboráky. No to jsme si naběhly. :c) Nicméně hladové krky našich hošů jsou nasyceny a ještě máme na rozdávání. Prohlídku Splitu s holkama zvládáme další den ráno. Diokleciánův palác je moc krásný, úzké uličky z dávných dob působí mysticky. Dokonce jsme sklidily potlesk od místních montérů pódia a hlediště. :c)
Ze Splitu se vymotáváme kvůli silnému větru poněkud krkolomně, ale zvládáme to a plujeme do staré známé vesničky Maslinica na ostrově Šolta. Tady se seznamujeme se Slováky ze sousední lodi, nejvíc se s nimi skamarádil Ryba, když ošetřoval jednu jejich zraněnou pani. Z Maslinice podle plánu plujeme do Zlarinu a další den do národního parku Kornati. Zde nás čeká poslední večer na lodi, večeře u restoránu a divadlo pro sousední Němce. :c) V pátek 19. 7. už nám nezbývá, než doplout do domovské mariny a zabalit si, abychom mohli ráno letět zpět domů..
Během deseti dní strávených v osmi lidech na poměrně malém prostoru byla vyřčena spousta nezapomenutelných hlášek a perel, které jsou samozřejmě řádně zaznamenány. Také jsme zkusili nahrát nejnovější hru Sahana Osahana, jak to dopadlo však ještě nevíme.. Na lodi vládla většinou skvělá nálada, mám pocit, že jsem se za celou dobu nepřestala smát, bylo hrozně dobrý, jak jsme si všichni ze všech dělali srandu a byli jsme schopni ji přijmout a popřípadě taky řádně oplatit!
Ale nemyslete si, že je jachtění nějaká flákárna.. Ona tedy jako v podstatě je, když se jede na motor, ale když fouká vítr, jsou vlny a proplouváte nebezpečnou oblastí, máte stále co dělat a pak oceníte to, že je chvíli klid a vy si můžete lehnout a opalovat se nebo zalézt do strážního kóše a tam si tiše přemýšlet a kochat se okolními ostrovy. A pokud se sejdou lidi naladěný na stejnou vlnu, dá se i za plavby na motor moc dobře pobavit, třeba nad křížovkama z roku raz dva, a ani jim pak tak moc nevadí, že poslouchají 3 cdčka pořád dokola :c)
Ale abych to nějak zakončila.. Je mi teď doma smutno a moc se těším na sraz a promítání fotek a doufám, že nás náš skvělý skipper vezme za rok znovu a že se sejdem ve stejném složení! Takže zatím sbohem a šáteček, náramposádce zdar!

Pokud máte zájem shlédnout fotky, pak můžete u Jirky, u Ryby a u Matěje. A tady přikládám odkazy na dvě videa z plavby - první je ukázka toho, co dělá genoa (plachta) při obratu a druhé je pořízeno v náročném dni - my s holkama vyvažujeme loď, u kormidla skipper Loony. A pro pobavení dvě písně, které nás opravdu chytly :c)

Za fotky použité u článku děkuji Matějoj :c)

Vzpomínáme na Alpy

Dneska jsem mamce tiskla pár fotek z Alp, aby je mohla ukázat babičce, dědoj a tetě, a tak jsme se při vybírání těch nejlepčích parádně pobavily! Tak jsem se dokopala splnit si resty a zkopírovat si ty taťkovy k sobě, abych mohla dát výběr na rajče. A mám hotovo! :c)