První jarní výletování

Už dlouho jsme si na tento víkend plánovali výlet. Předpovědi počasí ale slibovaly víkend plný deštění, sněžení a vlezlé zimy, takže mě choutky na nějaké trajdání po lesích pomalu přecházely. Sobotní ráno nás přivítalo drobným mžením, které však postupně přestalo, a proto jsme se po rozloučení se zbytkem Jirkovy rodiny, který se vydal za zimou do Rakous, rozhodli - výlet bude! A pojedeme k Turnovu, tam je vždycky líp. Začali jsme se tedy těšit.

Při výjezdu z Liberce se začalo počasí překonávat - vykouklo na nás sluníčko! Nálada v autě byla veselá, do GPSky jsem nacvakala 5 souřadnic kešek a jen co jsme nechali auto v lázních Sedmihorky, vyrazili jsme směr Hrubá skála. Prvním naším cílem byl symbolický horolezecký cintorín, kde se nějaký na první pohled tak trochu arogantní kačer rozčiloval, že tam ta keška prostě není. Počkali jsme tedy, až on i jeho nohsledové (parta asi pěti lidí, z toho 3 holky remcající, že maj hlad a že je chození po lese teda vůbec nebaví) odejdou a jali se kešku hledat sami. Chlapec před námi hledal asi na nesprávném místě, ale ani na tom (podle nás) správném jsme krabičku neobjevili. Bylo tam sice několik míst, kam by se vyloženě hodila, ale kde nic, tu nic. Tak nevím.

Nenechali jsme se odradit a přes vyhlídky pokračovali na Hrubku. Krátká odbočka k Adamovu loži, tentokrát úspěšný úlovek. Ale keška bez tužky, to je úroveň. Myší dírou jsme vyběhli nahoru a tam si v kiosku vychutnali první letošní zahrádkové pívo. Kešku u Hrubé skály jsme taky našli, ale byla taky bez tužky. Jestli on je tam někdo programově nekradl... Další keš byla v arboretu na červené značce. Místo krabičky jsem však ze skrýše vytáhla kýbl! Tato keš je pro děti a bylo to poznat - spousta lega, hraček, jedna fotka klučiny (od jednoho španělského tatínka pro syna, který chce už od mala navštívit Český ráj, tak až tam někdy zavítá, najde se tam :c)) a v neposlední řadě nepoužitá pemprska. A dokonce i tužka tam byla.

Arboretum se nám ukázalo v celé kráse - mezi stromy prosvítalo pozdněodpolední sluníčko a bylo tam moc hezky. Ale začínala být zima a proto jsme spěchali dál. Až na Valdštejn jsme však nedošli, na rozcestí s modrou jsme se vydali dolů směr Sedmihorky, abychom stihli čaj o půl sedmé s Jerrym, Rybou, Benie a dalšíma ratabákama.

Byla to moc pěkná odpolední procházka a já doufám, že tohle jaro nebyla poslední! :c) Na Jirkovo rajčealbum se dostanete kliknutím na název příspěvku!

Běžkování po Jizersku

Včera jsme využili krásného počasí a vyrazili jsme na běžky do Jizerek. Vyrazili jsme v jedenáct z Liberce a... dvě hodiny hledali místo na parkování. Zachránila nás moje brněnská spolužačka Peťka, která nám vyjednala parkovací místo u penzionu Alberto kousek pod Hraběticemi. Naše trasa nebyla nijak závratně dlouhá - od kapličky na přehradu, přes hráze na Kristiánov, potom po "dálnici" na Blaťák. Tam jsem málem vylítla z kůže, protože takovejch lidí, co tam bylo... A všichni si to štrádovali na Novou Louku. Tak jsme na just odbočili do lesa a podél Blaťáku a potoku z něj vytékajícího jsme se dostali zpátky na obvodovou cestu kolem Josefodolský přehrady. Po té pak nahoru pod Prezidentskou, kde jsme potkali rodiče, a společně přes Královku přes louky zpátky ke kapličce.

Celý krásný výlet jsme zakončili na obědovéče právě v penzionu Alberto, abychom se Peťe a Peťovi (příteli) aspoň trochu odvděčili za poskytnutí azylu pro auto..

Škoda jen, že jsou v takovém krásném počasí hory plný lidí. Jinak by to byla naprosto dokonalá pohádka. Takhle to připomínalo spíš davové šílenství. I když - bylo tam fakt nádherně! Fotky brzy najdete na rajčeti.

Dobrý den, slečno řidičko...

V sobotu jsme se rozhodla si po celodenním učení provětrat mozek a vyrazila jsem se sourozencema kus za Hradčany na brusle. Zaparkovali jsme u hájovny, nazuli brusle, pobídli Ferdu a vyrazili jsme na pětikilometrový úsek asfaltky, který spojuje silnice z Hradčan a z Kuřivod. Bruslení bylo skvělé, cesta je z obou stran ohraničena závorami, takže žádné motorové vozidlo nás nesejmulo. Jen Ferda nás trochu nestíhal, a proto jsme to otočili kousek před cílem. A vlastně taky proto, že se začalo stmívat, tak abychom stihli dojet k autu do tmy. Jediné, co rušilo krásnou idylu (vůně borových lesů, západ slunce, ...), byly zvuky vytuněných aut z nedalekého hradčanského letiště, kde právě probíhaly Mimoňské války.

A právě Mimoňské války mi to ale pěkně zavařily! Po nasednutí do auta jsem prohlásila, že bych si dala nějaký pivo (samozřejmě nealko) a v návaznosti na to jsme se všichni shodli, že jsme vyrazili jen tak nalehko a nemáme s sebou ani korunu. A já tím pádem ani řidičák, protože ten je, jako obvykle, v peněžence. Zatrnulo ve mně, protože jsem si vybavila policejní auta na každém mimoňském rohu, jak kontrolují řidiče jedoucí právě z výše zmíněné akce. Vyrazili jsme tedy velice opatrnou jízdou zpět, abych nedala policajtům jedinou záminku mě zastavit.

Průjezd nejvíc obklíčenou Mimoní vypadal nadějně, minuli jsme dvě policejní auta, jak kohosi kontrolovali, už jsem se skoro začínala radovat, když v tom... Za mnou se objevila jedna nová octavie s modro-žlutým proužkováním, chvíli mě pronásledovala a potom už ve zpětném zrcátku vidím blikat "STOP". A sakra. Poprvý mě kontrolujou a hned bude průšvih.

Zatrnulo v nás všech, já začala hrabat papíry od auta, který jsem s sebou naštěstí měla, a připravovat si omluvu, proč ten řidičák nemám. Markét mě začala uklidňovat, že si mě najdou v registru řidičů a bude to. Mezitím jeden mladý policajt obcházel auto s baterkou a druhý, taky mlaďoch, se blížil k mému okénku.

"Dobrý den, paní řidičko...".

Už už jsem se nadechovala a pan policajt pokračoval: "Víte, že vám nesvítí levé přední světlo?" "Fakt?"

"No, to je docela problém."

"No, to chápu."

"Kam jedete?"

"Do Liberce."

"No, já bych vás teď vůbec neměl pustit dál, to levý světlo je fakt problém." Já jen blbě koukala a začala přemýšlet, co budu dělat. "Umíte vyměnit žárovku?"

"No, to nevím, můžu se o to pokusit, ale asi ne..." (rozuměj "Vždyť já ani nevim, kde ji hledat!")

"A přítel?"

"Ne-e"

Nastala patová situace - já stála na autobusové zastávce, nemohla jsem dál, pan policajt asi přemýšlel, jestli mě pustí.. A v tom se ozval kolega (naštěstí!): "A mlhovky vám fungujou?"

"Jo, ty by měly... Fungujou."

"Tak to dojeďte s mlhovkama a doma si ji nechte vyměnit."

"Jo, jasně, děkuju vám moc! Nashledanou"

"Nashledanou"

... Co na to říct? Snad jen, že jsem měla neuvěřitelné štěstí! :c)

A jedém!

V neděli jsem oslavila další narozeniny, ke kterým jsem se konečně odhodlala přát si kolečkové brusle, na které už myslím tři roky, ale pokaždé se našlo něco, co jsem potřebovala víc. Tak letos konečně jsem se vydala s mamkou do Intersportu, kde jsme po dlouhém zkoušení, vybírání a rozhodování vybraly brusle značky Cycab, přesněji Cycab Performance Comfort. Brusle pěkné, šedo-bílé s veselým zeleným proužkem, ložisky ABEC 7 (na Skřítkovo doporučení) a 80 mm kolečky sedly pěkně, zkušební jízda po prodejně taky nedopadla katastrofálně a cena byla více než příznivá, navíc paní prodavačka tuto značku doporučovala (prý vlastní zkušenost). K tomu ještě se slevou obal na brusle a chrániče, no neber to. Takže jsme pořídily a dnes ráno mi už nebránilo nic od provětrání psa, koleček a mozku před celodenním šrotingem.

Ferda se mi na první výjezd tak trochu vnutil, nejdřív jsem ho vzít nechtěla, ale co, aspoň se budu moct tvářit, že nejedu rychle, protože tu jen venčím psa. ;c) Vydala jsem se k jízdárně, kde jsem poprosila na široko daleko jediné lavičce sedící pár, jestli by mi neuvolnil těch pár centimetrů, na kterých se válely jejich batohy, obula se do bruslí a legrace mohla začít.

Musím říct, že jsem na cyklostezce v osm ráno tolik lidí nečekala, jejich různorodost byla obdivuhodná - od školky razící pravděpodobně do divadla přes pár bruslících nadšenců až po lidi venčící své miláčky nebo spěchající do práce. Ferda se motal pod nohy mně i jim, no sranda byla. Dojela jsem však docela bez problémů na Wintrovku k domu, kde bydlí Fru-Fru, nikde jsem sebou nesekla, dokonce jsem nesejmula ani Ferdu, ani nikoho dalšího, silnici jsem zvládla překonat, ale tady nastal zádrhel. Ferda toho měl už asi plný kecky, sedl si a odmítl jít dál. Ani na konec ulice jsem ho nedotáhla. Nu což, na první jízdu stačilo, řekla jsem si a vydala se zpátky k jízdárně. Po cestě už byl větší klid a proto jsem to místy mohla i trochu rozjet :c) Ferda mě asi doteď proklíná, tak jsem zvědavá, co bude dělat zítra ráno, až ho budu lákat na prochajdu ;c) Jen se bojím, že zítra už nebude takové krásné ráno jako dnes...

... bohužel se mi nikde na internetu nepodařilo získat obrázek mých vyvolených a proto přikládám pouze jeden ilustrační... až si seženu kabel k foťáku, dodám fotku autentickou...

Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila!

Tenhle příspěvek je úúúúúplně o ničem, ale... SNĚŽÍ!!!! A kotelně! Všude je bílo! Už se dá bitkovat a brzo půjdem bobovat a na snowboard a na běžky! Já se TAK těším! Hurá!

(Buďte rádi, že vás mé prvotní nadšení minulo, tohle už je jen dozvuk toho, co jsem vyváděla, když jsem poprvý vylezla do tý nádhery :c))

Jak jsme to pěkně zharmonizovali... :c)

Jaké byly harmonizáky prváků? Supeeer! Obě třídy byly výborný, hecovaly se slušně, svlíkací had měl obrovský úspěch, ostatní hry v podstatě taky, na zelenou lišku si kupodivu nikdo nestěžoval.. Výlet na Paličník byl vyčerpávající, ale stál za tu námahu, byl nádherný rozhled do kraje..

Druhou noc jsme se rozhodli zařadit Den Trifidů a báli jsme se, jak to dopadne... A dopadlo to moc dobře, dětem se to líbilo, i když Anče ztratila Buchtu :c) Jinak obě noci byly velmi kvalitní, myslím, že i í-team se zharmonizoval téměř dokonale! Takže za letošními harmonizáky můžeme udělat tečku a říct, že se nám povedly mnohem víc, než jsme čekali... Díky celému í-teamu, třídním profesorům, Haničce a v neposlední řadě i samotným prvákům!

Fotky k prohlédnutí na rajčeti!

Konference na téma:

"Metodologická paradigmata pedagogiky volného (disponibilního) času"

Že je podnadpis příspěvku strašný? Jo, je :c) I přes to, že jsem se na konferenci přihlásila zcela dobrovolně, měla jsem trochu obavy, jestli jsem udělala správně. Naštěstí jsem v tom nebyla sama, jela tam se mnou Hanča - spolužačka z Brna, a pak taky Sašííí a Veru.
Do kepmu v Sedmihorkách jsme přijely společně kolem deváté, zaregistrovaly se, hodily si věci do chatky a mazaly na první blok přednášek. Chvíli po zahájení se tam objevila ještě Dita, tak to bylo fajné, že jsme tam byly tak nějak ve skupince.
Konference byla... no, rozhodně poučná. Poznala jsem spoustu nových lidí z oboru - tedy hlavně těch starších a v oboru významných, jsem hodně ráda za setkání s panem Jiráskem z FTK UP Olomouc. Byla jsem hrozně překvapená, že velkou účast co se profesorů - přednášejících týče, měla naše katedra - bylo jich tam celkem 5, což bylo asi nejvíc ze všech zúčastněných univerzit. Po celý včerejší den probíhaly souběžně 3 linie programu - jeden ve velké klubovně, druhý v malé klubovně a třetí venku.
Celá konference byla zaměřená na 4 sekce z volnočasové škály - Animace, Zážitková pedagogika, Dramatická výchova a Globální a Enviromantální výchova, my jsme si mohli vybírat sekce, které nás zaujaly svými přenáškami a workshopy a tak se různě dle chuti přesouvat tam a zpátky. Já jsem strávila většinu času v sekci zážitkové pedagogiky, v jejíž rámci jsem si v pondělí odpoledne zahrála také príma lehce pohybovou hru po areálu kempu.
Jinak jsem se snažila účastnit se přednášek a pochytit nějaké ty nepostradatelné nové informace, což se mi, myslím, povedlo. I když se teda hodně těším, až vyjde sborník, kde to budu mít všechno sepsané :c)
Večer se i přes odpolední průtrže mračen vyčasilo, takže jsme seděli/stáli u táboráku, zpívali, povídali, bylo to zkrátka fajn :c)
Dnes proběhlo ještě pár přednášek a workshopů, závěrečné zhodnocení a pak už jen rozloučení a cesta domů. Myslím, že jsem udělala dobře, že jsem se rozhodla tam jet a jsem ráda, že se mi podařilo přesvědčit i Hanču, protože nám to určitě dá do budoucna víc než teď dokážeme říct. A navíc to byla prima možnost, jak se ještě více neformálně seznámit se svými i cizími profesory! ;c)

Když jsem kytici vázala...

Včera jsme s Terezkou měly naplánovanou minischůzku kvůli programu na "Ratab - Rodiče a děti". Vzhledem k tomu, že byla Terka v práci (Květinářství u Elišky, Hanychovská ulice), rozhodly jsme se uspořádat naši malou besedu přímo v krámě (resp. v místnosti za závěsem :c)).
Ještě než jsem se sešla s Terkou, zašli jsme se s Matějem podívat na Projekt vagón, o kterém včera informovala Háňa. Bylo to.. silné. Ale o tom se píše jinde a já bych vám ráda sdělila něco jiného.
Totiž, po té, co jsem se dostavila do květinářství, byla jsem svědkem vazby několika kytic na objednávku i jen tak, na krámě. Z tohohle malého obchodu jsem naprosto unešená, tak hrozně krásně to tam voní, všude je tam tolik barev, no prostě zážitek!
Nedala jsem tedy jinak, že Terce nejprve pomůžu a teprv potom začneme řešit program. Takže jsem zametla (tam se to zametá jedna radost, mezi spoustou nádherných kytek!), pomohla při vybalování a "aranžování" kytek z objednávky, okoukla, jak se tvoří pohřební vazba (nic moc veselého, ale co se dá dělat...) a nakonec, po zavíračce, pomohla s vázáním takových těch velkých dvoubarevných mašlí do kytic.
Tahle činnost mě absolutně uchvátila, sice to byly takový mrchy, ty moje výtvory, ale bavilo mě to.. :c) A mám slíbeno, že až bude příště Terezka na krámě zase sama, můžu se přijít podívat a s něčím drobným pomoct :c)
Přiznávám, jsem dětinská a tenhle příspěvek je prakticky o ničem, nicméně řezané kytky mají nade mnou absolutní moc, v jejich přítomnosti "rozkvétám"a z toho včerejška mám takovou radost, že jsem se o to musela s někým podělit :c)

Jarmark v Brodě

Kdo byste se příští rok rozhodl navštívit tradiční jarmark v ŽelBrodě, pak vězte, že není radno mít velká očekávání, byli byste zklamáni. My jsme jej navštívili letos a musím přiznat, že oproti předloňskému to bylo slabší.
Jeden stánkama obsazený břeh patřil téměř jen vietnamské komunitě, která zde nabízí své zaručeně pravé textilie, a jiným pochybným prodejcům "kvalitního" zboží. Mohli jste si zde mimo jiné zakoupit svítivé kolíčky na prádlo, speciální ponožky nebo nejlepší brousítka nožů.
Druhý břeh byl maličko zábavnější - dalo se zde najít hodně různých pouťových atrakcí, střelnice, Chiquitu, labutě a tak podobně.
Nejlepší částí jarmarku je ovšem Malé náměstí - stánky s krásnými hrnky, s perníky, ruční košíky, no prostě jarmark jak má být.
My jsme si ovšem nedělní víkend užili - pochutnali jsme si napůl na langoši od upovídaného borce, potom na výborné svíčkové od babičky, koupili jsme si na památku nádherné malované hrníčky, dostala jsem papírovou růži a Matěj si zas výborně porozuměl s templáři nabízejícími jejich výborné vínko. Ochutnal každé z dvanácti otevřených a díky upovídanosti "bratra" prodavače a místa v tašce si odnesl vína o trochu víc než původně plánoval :c)
Celý výlet jsme zakončili v Jirkově, kde jsem si dala čaj, Matěj trochu pomohl taťkovi a pak už jsme vyjeli zpátky do Liberce.

Dům a zahrada 2008

Tak jsem to taky zkusila! A je to faaakt huuustý! Poslední čtyři dny jsem strávila na libereckém výstavišti, kde se konal IV. ročník výstavy Dům a zahrada. Bylo to super - a nejen kvůli penězům, které jsem za to dostala.
Pomáhat na takovéhle výstavě v podstatě není nic těžkého, pokud máte aspoň špetku drzosti (na hádky s ignorantskými řidiči), nebojíte se manuální práce (hlavně koště, lopatka a kýbl by vám měly přirůst k srdci:c)) a hlavně se hecnete a přežijete čtyři dny brzkého vstávání.
Můžu říct, že jsem během výstavy vystřídala vlastně každou práci, která byla potřeba - drandila jsem s hlásícím autíčkem - velmi veselé bylo tankování:c), prodávala na kase, trhala vstupenky a hlídala parkoviště. Ráno jsme s holkama zametaly a taky jsem poznala novej job - likvidaci kaluží lopátkou:c), večer se luxovaly pavilony.
Celé to probíhalo moc příjemně, byla jsem velmi mile překvapena jednak rychlostí večerního úklidu a druhak vstřícností hlavních organizátorů (v podstatě organizátorek:c)). A krom obálky s penězi jsem si z LVT přinesla domů taky Hrošana - krásně modrýho:c)

Čarokrásné zimoloučení

Po loňském Vítkově jsme se letos přesunuli na "pálení čarodějnic" do Vratislavic. Díky poměrně včasné propagaci se nás tu sešlo o poznání více než loni - okolo ohně nás posedávalo a postávalo celých 13! Musím říct, že takového počtu jsem se docela bála, ale nakonec se celá společnost ukázala jako velmi příjemná a myslím, že se všichni bavili. Jídla i pití bylo dosti, každej se podle chuti vypovídal a na své si přišli i milovníci oddílových písní, to ve chvíli, kdy Matěj vytáhl kytárku. Klokan s Mirkem nás sice úderem druhé hodiny ranní opustili, ale přišli jen o Kačomořiny spacákové večerníčky načerpané z poučné knihy kolujících fám "Černá sanitka".
Ráno se jedna skupinka statečných vydala na bus po deváté, my spavější jsme si ještě poleželi u dokumentu o gorilách a kousku pohádky Obušku, z pytle ven!, načež jsme chytli bus před jedenáctou. Myslím, že se akce povedla a že ji brzo zopakujem :c)
P.S.: Vypadá to, že se nám zimu vyhnat povedlo, dnešní sluneční paprsky to potvrzujou :c)

Za foto děkuji Matějovi

Dance life tour 2008

Dnes jsme se s MTSem a Háňou vydali do Jablonce, podpořit Škubánka na regionální postupové kolo Mistrovství ČR. K vidění toho bylo opravdu hodně, od Pata a Mata přes ICQ až po Las Vegas.
Taneční styly i věkové kategorie se střídaly, ale musím říct, že ke konci to byla už trochu nuda. Představit se totiž přijelo asi jen 5 tanečních klubů, takže se pořád dokola střídaly, což bylo po dvou třech hodinách opravdu nezábavné.
Malým rozptýlením však byla soutěž "Dívka roku", při které jsme se bavili, hlavně při discu. Co nám ale vážně vadilo, byla paní moderátorka Ilona Šulcová, která nejenže se neuměla vyjadřovat, ale navíc jen místy nebyla trapná.
Chuť jsme si ovšem spravili na EMCO müsli sušenkách a bonbónech, které tam byly zdarma (ochutnávka:c)). Domů jsme si taky odvezli plakáty, které Háňa sbalila kde to šlo :c) Celkově jsem se svým sobotním programem spokojená, byla to příjemná změna :c)

P.S.: A cestou do Jablonce jsem poprvé brala stopaře! :c)

Bylo modře, bylo dobře :c)

Pátek 11. 4. byl na libereckých gymnáziích eFiX a JerGym ve znamení modré barvy. Jako již tradičně mezi sebou gymnázia (nebo spíš studenti) soutěžili o to, kde bude více modro. Já se zúčastnila velkopřestávkového sčítání na eFiXu, kde se to modralo až oči přecházely.
Obě gymnázia letos trhla svoje rekordy, nicméně historicky poprvé tuto každoroční taškařici vyhrál eFiX, hurá! Vyhlášení se konalo v podvečerních hodinách v Music Clubu, kde také na počest modré barvy a pro pobavení studentů, kteří se dostavili, zahrálo pár vesměs libereckých kapel.
Musím souhlasit s MTSem, že nejlíp hráli asi My Stream, jejich vystoupení mělo spád, nenudili jsme se a bylo se na co dívat. Největší peckou večera byl pro mě ale "faaakt hustej týpek", kterej byl "jako taky metalista, jako Nightwish on měl uplně zmáklý jako...", takže jsme s Háňou byly rády, že nemáme problém :c) Večer byl moc príma a jsem ráda, že se večer dostavilo tolik lidí, to jsem fakt nečekala... :c)

Sobotní úklid?

Na dnešní den jsem měla naplánovaný generální úklid pokoje, protože se mi tu za poslední tři týdny nahomadila ohromná spousta věcí, takže permanentně nemůžu něco najít nebo na něco zapomenu, protože to nemám na očích.
Rozhodla jsem se tedy využít volného víkendu k prospěšné věci. Jenže když jsem ráno (dobře, no, tak v deset :c)) vstala, venku bylo nádherně a tak jsme se s mamkou shodly, že tvrdnout doma je škoda a že teda po obědě vyrazíme na Sychrov, kde se konaly velikonoční trhy. No, do dvou času dost, pustila jsem se do první části úklidu (= vyházet všechno, co nepotřbuju a tím udělat v pokoji dokonalý čurbes).
Ale sotva jsem začala, přišla za mnou mamka s prosbou, jestli bych nesjela na nákup a na Vítkov pro bráchu a jeho spolužáka, který měl být na oběd doma. Fajn, nechala jsem pokoj pokojem, bordel bordelem, a vyrazila jsem. Když jsme se s brůdrem kolem půl jedné vrátili dom, chystala jsem se začít s úklidem nanovo, ale v tu chvíli mamka volala k obědu. Tak ju, proč ne, hlada mám, tak se aspoň nadlábnu. Po "ó" se mi podařilo se do úklidu na chvíli zabrat, jenže minuty neúprosně letěly a my vyrazili na Sychrov.
Na trhách byla spousta lidí, ale jinak tam bylo moooc krásně, pořídila jsem si nádherný prstýnek a moc pěkné naušnice :c) Cestou dom mamku napadlo, že bychom si mohli zajít do kina na pohádku Nejkrásnější hádanka, prý jí dávají od půl šesté v Lípě.
Nojo, proč ne, v jině jsem už nějakou dobu nebyla, kór v tom libereckém. Vyrazili jsme tedy na půl šestou do kina, brácha si koupil popkorn a kofolu (že je bez cukru jsme zjistili až v půlce filmu, byla pěkně hnusná), my s mamkou vodu a těšili jsme se na príma pohádku. No, když už ta upoutávka na film 10 000 let př. n. l. trvala asi půl hodiny, došlo nám, že pohádka dneska asi nebude. 10 000 let př. n. l. je film o afrických kmenech, které byly zotročovány "bohem" na stavbu pyramid, o jednom hrdinovi, který se je vydal zachránit, protože mu "čtyřnozí démoni" odvedli i jeho vyvolenou, je to prostě taková bojová lovestory, konec sice romantika, ale pohádce se to nevyrovná. I když hlavní hrdina byl moc pěknej borec a odvedené slečně dredy taky moc slušely :c) Jen ti mamuti by se nám hodili spíš na jarní výpravu a obrptáky v pralese jsem moc nepobrala...
A aby těch náhod a nehod a omylů dneska nebylo málo, při vycházení z kina, zrovna ve chvíli, kdy jsem si zapínala zvuk na telefonu, mi přišla zpráva od Wéji, jestli bych si nešla někam sednout.. Tak jsem využila toho, že jsem ve městě a tudíž odpadá ta počáteční lenost, kdy se člověku nechce z domu, a zašly jsme ještě s Álou do vinotéky.. Čaj tam maj totiž mooooc dobrej ;c) No, teď jsem se vrátila dom a v pokoji je stále neskutečný bordel.. Asi se do toho budu muset pustit zítra :c)