První jarní výletování

Už dlouho jsme si na tento víkend plánovali výlet. Předpovědi počasí ale slibovaly víkend plný deštění, sněžení a vlezlé zimy, takže mě choutky na nějaké trajdání po lesích pomalu přecházely. Sobotní ráno nás přivítalo drobným mžením, které však postupně přestalo, a proto jsme se po rozloučení se zbytkem Jirkovy rodiny, který se vydal za zimou do Rakous, rozhodli - výlet bude! A pojedeme k Turnovu, tam je vždycky líp. Začali jsme se tedy těšit.

Při výjezdu z Liberce se začalo počasí překonávat - vykouklo na nás sluníčko! Nálada v autě byla veselá, do GPSky jsem nacvakala 5 souřadnic kešek a jen co jsme nechali auto v lázních Sedmihorky, vyrazili jsme směr Hrubá skála. Prvním naším cílem byl symbolický horolezecký cintorín, kde se nějaký na první pohled tak trochu arogantní kačer rozčiloval, že tam ta keška prostě není. Počkali jsme tedy, až on i jeho nohsledové (parta asi pěti lidí, z toho 3 holky remcající, že maj hlad a že je chození po lese teda vůbec nebaví) odejdou a jali se kešku hledat sami. Chlapec před námi hledal asi na nesprávném místě, ale ani na tom (podle nás) správném jsme krabičku neobjevili. Bylo tam sice několik míst, kam by se vyloženě hodila, ale kde nic, tu nic. Tak nevím.

Nenechali jsme se odradit a přes vyhlídky pokračovali na Hrubku. Krátká odbočka k Adamovu loži, tentokrát úspěšný úlovek. Ale keška bez tužky, to je úroveň. Myší dírou jsme vyběhli nahoru a tam si v kiosku vychutnali první letošní zahrádkové pívo. Kešku u Hrubé skály jsme taky našli, ale byla taky bez tužky. Jestli on je tam někdo programově nekradl... Další keš byla v arboretu na červené značce. Místo krabičky jsem však ze skrýše vytáhla kýbl! Tato keš je pro děti a bylo to poznat - spousta lega, hraček, jedna fotka klučiny (od jednoho španělského tatínka pro syna, který chce už od mala navštívit Český ráj, tak až tam někdy zavítá, najde se tam :c)) a v neposlední řadě nepoužitá pemprska. A dokonce i tužka tam byla.

Arboretum se nám ukázalo v celé kráse - mezi stromy prosvítalo pozdněodpolední sluníčko a bylo tam moc hezky. Ale začínala být zima a proto jsme spěchali dál. Až na Valdštejn jsme však nedošli, na rozcestí s modrou jsme se vydali dolů směr Sedmihorky, abychom stihli čaj o půl sedmé s Jerrym, Rybou, Benie a dalšíma ratabákama.

Byla to moc pěkná odpolední procházka a já doufám, že tohle jaro nebyla poslední! :c) Na Jirkovo rajčealbum se dostanete kliknutím na název příspěvku!