Když jsem kytici vázala...

Včera jsme s Terezkou měly naplánovanou minischůzku kvůli programu na "Ratab - Rodiče a děti". Vzhledem k tomu, že byla Terka v práci (Květinářství u Elišky, Hanychovská ulice), rozhodly jsme se uspořádat naši malou besedu přímo v krámě (resp. v místnosti za závěsem :c)).
Ještě než jsem se sešla s Terkou, zašli jsme se s Matějem podívat na Projekt vagón, o kterém včera informovala Háňa. Bylo to.. silné. Ale o tom se píše jinde a já bych vám ráda sdělila něco jiného.
Totiž, po té, co jsem se dostavila do květinářství, byla jsem svědkem vazby několika kytic na objednávku i jen tak, na krámě. Z tohohle malého obchodu jsem naprosto unešená, tak hrozně krásně to tam voní, všude je tam tolik barev, no prostě zážitek!
Nedala jsem tedy jinak, že Terce nejprve pomůžu a teprv potom začneme řešit program. Takže jsem zametla (tam se to zametá jedna radost, mezi spoustou nádherných kytek!), pomohla při vybalování a "aranžování" kytek z objednávky, okoukla, jak se tvoří pohřební vazba (nic moc veselého, ale co se dá dělat...) a nakonec, po zavíračce, pomohla s vázáním takových těch velkých dvoubarevných mašlí do kytic.
Tahle činnost mě absolutně uchvátila, sice to byly takový mrchy, ty moje výtvory, ale bavilo mě to.. :c) A mám slíbeno, že až bude příště Terezka na krámě zase sama, můžu se přijít podívat a s něčím drobným pomoct :c)
Přiznávám, jsem dětinská a tenhle příspěvek je prakticky o ničem, nicméně řezané kytky mají nade mnou absolutní moc, v jejich přítomnosti "rozkvétám"a z toho včerejška mám takovou radost, že jsem se o to musela s někým podělit :c)