Jizera raftmo

Už vám letos bylo takové vedro, že byste se klidně vykoupali i v louži? Mně bylo a tak jsem s radostí přijala zprávu, že v sobotu 7. 6. pojedeme s Kletrem na rafty. Vyrazili jsme velmi, velmi brzy - sraz byl v pouhých 6.15 na ČD. Vlakem jsme dojeli do Turnova, kde na nás na autobusovém nádraží čekal Ferdyš, Honza Šípal a pán, který bude řídit doprovodné vozidlo (tuším, že to byl Karel).
Svépomocí jsme nafoukli dva rafty, rozdělili se do posádek, počkali na pána, který jel s námi na kajaku a konečně spustili plavidla na vodu. Hned vzápětí jsme ovšem zdolávali turnovský jez, , takže zase všichni ven, spustit lodě a dola nasedat.
Na úseku mezi Turnovem a Přepeřemi se vykoupala celá naše posádka - začalo to zcela nevinně Fojtem (kým jiným, že :c)), který "omylem" vystřihnul kotrmelec a zkulil se do Jizery. Hned po něm, po menší rvačce, jsme se tam navzájem dokoulely já a Naty. Jenže když už jsou mokří tři, nejde to jinak, než že ostatní s nimi budou solidárně sdílet jejich pocity. Nejlépe to pochopil Kuba, který se šel okamžitě smočit taky. :c) Marťas se ovšem nenechal zahanbit a, i když ne po hlavě, "skočil" tam taky. A pak to všechno zakončil Matěj, těsně před Přepeřemi.
Tam jsme pět přetáhli jez, hupsli do náhonu, vymetli tam každý křoví a frčeli směr Příšovice. Tam Fojt upustil pádlo v těch největších peřejkách, chudák kapitán posádky Marťas se pro něj musel obětavě vrhnout a "vyrobil" si přitom na noze druhý nádorek.
U dálničního mostu ve Svijanech jsme si dali sváču, trochu si odpočali, prohodili rafty a vyrazili dále. Ještě jsme přetáhli pár jezů, jeden dokonce sjeli a dojeli až k Mnichovu Hradišti, kde jsme se vylodili, omyli rafty, převlékli sebe a vydali se na vlak. Domů jsme dorazili v půl osmé, unavení, spálení, ale rozhodně to stálo za to!