Poslední týden před podzimními prázdninami se pro náš mezinárodní ročník nesl ve znamení praxe ve školkách. Rozděleni do dvojic jsme byli umístěni do jedné mateřské školky, kde jsme měli pobýt týden a vše si vyzkoušet, okouknout, prožít. Po tom, co jsem mluvila s několika spolužáky, si myslím, že jsme s Luckou měly teda sakra štěstí na instituci, protože (a nevěřila jsem, že to někdy řeknu) praxe byla prostě boží!
Abyste rozuměli - do školky jako do školky jsem se těšila, ale sklaplo mi, když jsem se dozvěděla, že budeme v mladším oddělení - s dětmi od jednoho roku do tří let. To jsou strašně malincí človíčci a takovejch já se dost bojím. Teda jako o ně. Vždyť tomu můžu snadno ublížit. Ale nesla jsem to statečně a zvykla jsem si hodně rychle - asi i díky strašně milému a příjemnému přístupu veškerých zaměstnanců, kteří nás přijali mezi sebe úplně bez problémů.
Den ve školce probíhal vždycky dost podobně, přišly jsme v devět hodin a děti zrovna začínaly "snídat" - po stole kolovaly 3 talířky s nakrájeným ovocem a každý baštil na co měl chuť. Pak se šlo cca na hodinu a půl ven, to byla trochu nuda, protože jak jsou ty děti malinký, tak se s nima nedá nic moc hrát, jen chodí od místa k místu, chvilku si pohrajou a jdou zase dál. Ale je hrozná sranda je pozorovat. V obrkombinézách vypadají jak malí robokopové, jak se kolíbají :-)
Před jedenáctou se šlo zase jíst - dětem se ve školce nevaří, obědy jim posílají rodiče v krabičkách. Krajíčky chleba rozdělené na třetinky, každý namazaný něčím jiným, malá rajčátka, na kousky nakrájená paprika, malé krevetky, sladkost. Bylo to pestré. Dětem jsme to vždy vyskládaly na talíř, nakrájely a ony si to sami baštily. Po obědě si každý uklidil svou krabičku do lednice a šlo se chrnět. A protože spánek vyčerpává, když se vychrupkaly, šlo se zase jíst. A pak si hrály, buď vevnitř nebo venku, podle počasí, až do příchodu rodičů.
Co mě na školce ale fascinovalo byla totální vycepovanost dětí - všechno tam mají zařízené děsně prakticky a děti jsou naučené i v takhle nízkém věku pomáhat učitelkám. Uklízí si po sobě krabičky a bryndáky, když se jdou přebalovat, na pult a pak i do kočáru na spaní si vylezou samy po takových schůdcích, aby si učitelky neničily záda... Prostě totální souhra. Nezažila jsem nějaké velké odmlouvání nebo neposlechnutí, i když to je asi dané tím, že jsou ty dětičky ještě hodně malý.
A co se mi fakt moc líbilo je volnost, kterou dětem nechávají. Kam dítě vyleze, odtud umí samo i slézt, berou děti jako kompetentní pro to, co dělají. Učitelkám netrhá žíly, když dítě svůj oběd rozpatlá po obličeji a pak se konečně trefí do pusy, nechají ho, ať se zašpiní a utřou ho až na závěr. Nebo že dítě leze v mokrém písku a bahýnku po čtyřech. No co, kombinéza se svlíkne a ruce se umyjou. Dítě se přeci potřebuje špinit :-) Evidentně jim tenhle systém funguje a to mě na tom baví. Doufám, že se s podobnou filozofií školek budeme setkávat u nás čím dál častěji!
(Fotky mám, ale bohužel nedodám, i přes veškerou volnost si rodiče soukromí svých dětí chrání.)
1 komentář:
Jo, takhle by to mělo vypadat. Zrovna nedávno jsem s někým řešil, jak jsou děti málo odolné vůči nemocem apod., když jim pořád někdo něco zakazuje, a dává výprask když se jenom trochu ušpiní...
Je dobré vidět, že aspoň někde to funguje :)
Okomentovat