Berlin!

Po náročném týdnu ve škole (3 zadání závěrečných projektů jsme obdrželi v jednom týdnu a na jejich realizaci máme necelé tři týdny) jsme s ESN (Erasmus Student Network) vyrazili na výlet do Berlína. Ve čtvrtek před půlnocí jsme se sešli na nádraží v Odense a v pátek asi o půl jedné ráno vyjeli ve dvou autobusech směr Berlin. Cesta utekla docela rychle, dopletla jsem Jirkovu šálu a ponořila se do takového toho autobusového spánku (10 minut, otočit, 10 minut, přesednout, půl hodiny, otočit...). No a v půl deváté ráno nás řidiči vysadili před hostelem hned vedle Berlinského Hauptbahnhof. Organizátorské schopnosti dobrovolníků koordinátorů z ESN nejsou na moc vysoké úrovni, ale i přesto jsme po několika chaosech a zmatcích obdrželi info o dalším srazu, uložili si zavazadla do pokojů, rychle se nasnídali a v jedenáct se sešli před hostelem, kde následovalo pořízení hromadného grouppicture a rozdělení do třech skupin na prohlídku Berlína.

Naše průvodkyně byla napůl Japonka napůl Švédka žijící v Berlíně a byla naprosto úžasná. O historii nám povídala s takovým zápalem, že by to bavilo i zapřísáhlého odpůrce historie. Prošli jsme všechny nejdůležitější památky, Reichstag, Brandenburger Tor, památník holocaustu, místo, kde býval Hitlerův bunkr (a kde se Hitler zabil), Berlínskou zeď, Checkpoint Charlie, Humboldt University, Alexander Platz, Museum Island. Pak následoval rozchod a mohli jsme Berlín objevovat na vlastní pěst.

Při prohlídce u Berliner Domu nebo kde mi ale nešťastnou shodou okolností vypadl foťák a udělal několik přemetů. Teď sice funguje, ale ostřit musím otáčením objektivu (ani, mám digital). A když jsme se s holkama po rozchodu vydaly do fastfoodu se zahřát horkou čokoládou nebo polívkou, polila mi ho ještě slečna servírka čokoládou. Nutno ale říct, že byl v obalu, takže se mu už nic vážnějšího nestalo. Což se o chudákovi servírce říct nedá, opařila si ruku, ale zachovala se naprosto profesionálně, nejdřív se postarala o nás, o stůl, o úklid a teprve až když jsme dostali nové nápoje si šla ruku ošetřit.

S Luckou jsme se pak vydaly okouknout nějaké obchody a hlavně vánoční trhy. Tam se nám moc líbilo... Cestou zpátky nás čekala procházka ulicí Unter den Linden a konečně pohoda hostelu - ale ne na dlouho. Před desátou totiž volali naši, že dorazili na hostel, tak jsem sbalila šálu a vyrazila za nima. Vítání bylo veliké, víno teklo proudem a jsem na sebe docela hrdá, že jsem cestou zpátky v S-bahn neusnula ani se neztratila :-)

V sobotu nás po setkání u Reichstagu čekala v podstatě ta samá tůra jako včera - protáhla jsem naše a Bednáře všema místama, co nám včera paní průvodkyně ukázala, jen vyprávět jsem o tom tak poutavě neuměla. Celý den jsme si moc užili a ani loučení nebylo nijak smutné, za dva týdny se uvidíme. No a večer jsem podnikla pokus o vyražení na párty s ostatníma výletníkama, od sedmi do desíti jsem spala, v deset vstala, oblíkla se a v půl jedenácté už čekala u recepce, kde jsme se měli všichni sejít. A tam jsme čekali a čekali a když se v jedenáct konečně všichni sešli, rozhodlo se, že se pojede pařit někam na druhou stranu města. Tak jsem se na to vyprdla, protože to bylo nejméně na hodinu cesty tam, hodinu zpátky a já byla fakt unavená. Tak jsem to otočila a zalezla do pelechu.

No a v neděli nás čekala prohlídka Sachsenhausenu. Bylo to... strašný. Tak nepříjemně, jak mi bylo tam, už mi dlouho nebylo. No a nakonec dlouhá cesta domů... A v Odense nás vítalo 5 čísel sněhu, zamrzlé zámky na kolech a místo cyklostezek solidní kluziště. Cesta domů byla dlouhá a zábavná :-)