... "já už přišel na to, proč mám je rád, a že Erasmus je největší z mých nálezů a ztrát..." - myslím, že kdyby to Míša nazpíval v nějakém podobném smyslu, měl by s tím světový úspěch. Je v tom mnohem víc pravdy než v původní verzi! Teď něco o tom, jak jsme to celé zakončili mimoškolně.
Ve středu jsme se už museli rozloučit s naší holanďankou Ankie, která se musela vrátit domů dřív, takže jsme si zašli na společnou večeři a pak Ankie ještě překvapili při odjezdu na nádraží (o vlakové anabázi budu vyprávět těm, kdo budou mít zájem, osobně, protože to prostě stručně popsat nejde!). A tím to všechno začalo, tam ukáply první slzy.
Ve čtvrtek nás čekala ve škole večeře organizovaná Sorenem, který nám celou dobu našeho pobytu tady pomáhal hlavně co se ubytování týká. Dost dobře jsme se natláskli a navíc si užili další společný večer a to se v tuhle chvíli dost počítá! V pátek po slavnostním zakončovacím ceremoniálu se nikomu moc ze školy nechtělo a proto jsme ještě asi hodinu posedávali v kantýně a snažili se zapamatovat každou část školy. A taky jsme dostali poslední free food :-). Mezitím nám dorazila poslední návštěva - spolužačka z Brna Dalka s přítelem Tomem.
Večer pro nás Jo a Lydan, naši spolubydlící, připravili skvělou večeři - kuře, zeleninu a brambory. A taky desert. Dost jsme se pobavili a nasmáli, zpětně si říkám, proč jsme společné večeře nedělali častěji. A po véče jsme ve čtyřech s Dalkou a Tomem vyrazili do LA baru - naše poprvé a naposled! Začátek večera (asi od půl jedenácté do jedné) to bylo ještě docela v pohodě, ale pak začal být bar přeplněný a já si opět uvědomila, jak nesnáším, když se na mě lepí cizí lidi. Takže když se pak před druhou hodinou začal loučit Antonio, který den na to odjížděl brzy ráno, a nálada tím rapidně klesla z veselého a bezstarostného tance na tanec "pojďmetancovatabychomnemyslelinatožejenászaseojednohomíň", nic mě tam už nedrželo a vydala jsem se neuvěřitelnou sněhovou vánicí domů.
No a dnes, v sobotu, jsme začaly s balením. Do Rosen....... nákupního centra, které stále ještě nevím, jak se píše, natož vyslovuje, jsme se vydaly koupit poslední dary a ve tři hodiny už netrpělivě čekaly na kávičku a dortík, na který jsme byly pozvané od Inge, naší paní domácí. Kávička nakonec nebyla, zato byl svařený juice a skvělý dort, který je typický pro Fyn, ostrov, na kterém leží Odense. No a večer jsme se vydali na Efraimovu narozeninovou párty, kde to pro mě bylo opravdové "naposled" s většinou třídy. A taky jsme to z velké části řádně ořvali. Opět. Bude to teď asi dost náročné, následujících pár dní, vstřebat to, že už ty trdla nemám vedle sebe a že už nebude vůbec jednoduchý se znovu vidět, ale přecejen pořád je na co se těšit, zítra totiž vyrážíme s Luckou, Zsófi a Efraimem do Prahy! Let's have fun! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat