Big performance, final presentations and semester is over!

... aneb jak jsme to celé zakončili.

V předmětech Drama, Music a Culture and Communication jsme měli za úkol připravit ve skupinkách nějaké představení, které spolu s představeními dalších skupinek dá dohromady velkou show. Mohlo to být divadlo, hudební vystoupení, básnické nebo třeba stop motion film, ale vždy to muselo mít pedagogický záměr pro vybranou cílovou skupinu.

Naše skupina se zaměřila na vnímání vlastní identity u dospívajících - a to pomocí fotografií. Každá z nás vybrala jednu fotku každého z rodičů když byli mladí, jednu fotku svojí a pak jsme porovnávali, jak vnímali svou identitu naši rodiče a jak ji vnímáme my, co se změnilo, co jsme zdědili. Fotky jsme promítaly na plochu 12 otevřených bílých deštníků, které jsme držely a vždy jedna komentovala své fotky. Myslím, že to bylo dost jednoduché, žádné překombinované složitosti, ale trefa do černého, mělo to smysl a atmosféru. A když se to pak propojilo s vystoupeními ostatních skupinek, vypadalo to myslím skvěle. To ale mohlo posoudit publikum (dánští studenti a někteří učitelé), kteří se na vystoupení přišli podívat. Po vystoupeních následovaly ještě interně jen v třídním kolektivu prezentace, kdy jsme obhajovali náš pedagogický záměr, podkládali ho různými teoriemi a podobně. Tím jsme zdárně ukončili předměty "Expression, Music and Drama" a "Culture and Communication".

Další prezentace nás pak čekaly ještě ve středu a ve čtvrtek na hodinách "Social Enterpreneurship", kde naše skupinka prezentovala projekt Let's get naked, o kterém jsem psala dříve. No a celý semestr jsme opravdicky uzavřeli v pátek, kdy jsme se sešli ve velkém sále spolu se všemi vyučujícími (jaká radost, že naše koordinátorka chyběla - vážně, beze srandy), společně si zazpívali, obdrželi výpisy známek, vyfotili poslední úplně společnou grouppicture, občerstvili se a řádně se navzájem rozbrečeli. Asi je to dost běžný jev, u těhle erasmáckých semestrů, ale ten pocit, že ten zážitek a ta skupina byla jedinečná, ten stojí za to a ten mi nikdo nevezme, myslím, že nebudu daleko od pravdy když řeknu, že tam nebyl člověk, který by si ty čtyři měsíce neužil a který by teď nesmutil. Ano, nechte mě si myslet, že jsme byli "Best internationals ever", protože jsme fakt byli! :-)