Že by to bylo nadobro?

Nechci to zakřiknout, a proto se nebudu předem moc radovat, ale vy se radovat můžete, protože BYDLÍME (rozuměj bydlíme v Odense, 15 minut na kole od centra a v bezpečnější čtvrti než prve) a doufáme, že je to nadobro. Teda na zbytek semestru. Protože to stěhování národů, které tu probíhalo minulý týden, už opravdu prožít nechci. Stálo to totiž za prd. 

V pondělí jsme se jeli podívat do Kerteminde na to, jak budeme bydlet. Řeknu vám, byla to teda docela dálka. Ale dům byl docela hezký, spíš ale tak na dovolenou s rodinou nebo přáteli. Bylo to hodně takové komunitní. Pár děcek se přestěhovalo už v pondělí, zbytek pak během týdne. My jsme se stěhovaly až ve čtvrtek, protože škola byla celý týden od rána a nám se nechtělo se do školy harcovat z takové dálky (a to jsme ještě nevěděly přesně, kolik času to reálně zabere). Navíc v pondělí večer dorazila Míša s Cíťou a pro ně bylo lepší se ubytovat v Bogeparkenu, protože tam se mohla Míša relativně dobře pohybovat a měli tam svůj klid. Týden probíhal tak docela normálně až na to, že jsme byly už sbalené, část věcí přestěhovaných v Kerteminde, část v Bogeparkenu, prostě situace totálně naprd. Ale zvládly jsme to. Večery s návštěvou jsem si užila, akorát jsem na ně neměla dost času přes den, takže jsem se nemohla zúčastnit žádného výletu. Ale co, už. Ve čtvrtek jsme se s velkou slávou rozloučily s návštěvou, která pokračovala do Legolandu a do Švédska, i s naším teď už bývalým bydlením a odevzdaly klíče. A přivítaly jsme Jiřika, který dorazil nočním vlakem z Prahy, jupí! O tom, co jsme o víkendu podnikli, napíšu asi jiný příspěvek. Teď se zaměřme na bydlení. 

Domek v Kerteminde byl, jak jsem už psala, supr, ale ne na bydlení. Všechno bylo společné, jedna lednička,  sdílené pokoje s manželskými postelemi, kde nebyly ani psací stoly, deset lidí na hromádce, žádný internet. Jsem ráda, že jsme tam mohli strávit jeden víkend a víc se tak sblížit se spolužáky, protože tam jsme k sobě měli všichni fakt hodně blízko. Ale taky jsem ráda, že už jsem odtamtud pryč. I když mě na druhou stranu pěkně štve, že nám bydlení dopadlo a ostatní tam ještě museli zůstat. Protože cesta z Kerteminde do školy trvá skoro 2 (slovy DVĚ!) hodiny. To jsou čtyři hodiny denně strávené v autobusech a na přestupech. Síla. To ani moře a totální pohoda vesnice nevykompenzuje, to se na nás nesmí nikdo zlobit. 

My jsme ale měly štěstí, ve středu psal Soren, co má na starosti naše ubytování, že má k dispozici jeden pokoj, 27m čtverečních, pro dvě holky. A že pokud bude mít zájem víc lidí, bude muset vylosovat. A los padl na nás. V pátek jsem se dovolala paní domácí a dohodla se s ní na nedělním nastěhování. Naštěstí se nám podařilo zajistit auto, jinak bychom musely aspoň třikrát tam a zpátky, než bychom všechny ty naše krabice, batohy, kufry a tašky odvezly (ano, už jsme si tu toho stihly hodně koupit a taky autonávštěva z Čech doplnila zásoby jídla a alkoholu). Dům vypadá bezvadně - bydlíme v patře, plně vybavenou kuchyň a sociálky máme společné se dvěma Brity (kluk a holka, jména si ještě nejsem schopná vybavit), máme velký pokoj, který byl útulný ještě než jsme se sem nasáčkovaly a teď je to ještě o mnoho lepší. Fotky samozřejmě časem dodám :-) Pan a paní domácí jsou strašně příjemní - nic není problém a kdybychom něco potřebovaly, máme jen klepnout o patro níž. Když jsem se ptala, jestli mi tu může občas přespat návštěva, tak se začali hrozně omlouvat, že tu nemají náhradní matrace a že to samozřejmě zařídí. Jo a na stolech a na poličce stály vázičky s růžemi, na poličkách svíčky, vše je laděné do modra, přehozy na postel, povlečení, koberce, ubrus, závěsy. Jo a terásečku máme, se dvěma židlemi a stolečkem. No prostě po tom, co jsme si všechno vyzkoušely, je tohle zatím pohádka. I to, že cena bude menší než jsme původně platily v Bogeparken. 

Takže tolik k naší bytové situaci, teď se jen modlím, aby i zbytek spolužáků dostal co nejdříve nějaké lepší bydlení, protože vesnice na konci světa je fakt vopruz a ani jako balzám na nervy to nefunguje. (Ne, nestal se tu ze mě náboženský fanatik, zato se snažím hledat po všemožných dánských realitkách a jiných webových stránkách.) Tak snad budou další příspěvky už jen veselejší a optimističtější, protože možná tohle je ten zlom, kdy se všechno konečně obrátí k lepšímu. O zkušenosti tu nouzi fakt nemám, stejně jako o zážitky, ale jestli mi ještě někdo někdy řekne: "Jeď na Erasmus, je to super, jedna velká párty, starosti necháš za poslední českou vesnicí a čekají tě tři/čtyři měsíce dokonalého života!", tak mu asi vyškrábu oči :-)