News z divokého (severo)západu (doslova)

Tak se hlásím s novinkami z našeho super zajímavého sídliště! Tetinko, myslím, že tenhle report bys neměla tisknout a posílat babičce a dědovi, nechci, aby se o mě báli. 

Vykradení našeho jinak naprosto senzačního domu byl podle všeho jen začátek. Čtrnáct dní se sice nic nedělo a vše tak nějak zapadlo do zajetých kolejí, ale minulý pátek, když jsme byli ve škole, vykradl někdo další 4 domy, většinou studenty z UCL (naše škola) a v jednom případě i naše spolužáky - shodou náhod Holanďany, ke kterým jsme se těsně po našem vykradení chtěly nastěhovat. Ještě, že jsme to neudělaly. Každopádně to způsobilo ve škole pořádné pozdvižení, protože jednou se to stát může, blbá náhoda, ale podruhé a navíc čtyři studentské byty??? To už ať nám o náhodě nikdo nevykládá. Takže jsme zahájili jednání se školou o novém bydlení, včera jsme kvůli tomu měli schůzku. Protože jsme se shodli na tom, že chceme jako spolužáci zůstat pohromadě a nerozdělovat se do bytů po celém městě, máme v podstatě tři možnosti - přestěhovat se do bytů na tom samém sídlišti - byty jsou bezpečnější, hůř se tam vysledovává, jestli je někdo doma, kolik lidí v kterém bytě bydlí a tak. Druhá možnost je přestěhovat se na nějaký internát v Kerteminde, městečku, kde jsme byli o víkendu u moře. To by bylo sice super, ale je to hodina na kole na kraj Odense a další půlhodina přes město do školy. A veřejná doprava je tu děsně drahá. Navíc je to internát, takže dvou, tří a čtyřlůžkové pokoje, což se nám nelíbí. A poslední možnost je nějaký motel, kde není kuchyně. Zatím to tedy vypadá na možnost číslo 1, ale ještě uvidíme. Zítra máme další schůzku, tak uvidíme, jak se věci pohnuly. 

Každopádně co se dělo v Bogeparken dnes, to by se dalo přirovnat k normálnímu akčňáku. Dnes máme ve škole volno a tak jsme se s mojí skupinkou sešly u spolužačky doma a pracovaly na projektu, když do dveří vtrhla jedna spolubydlící, jestli nevíme, proč Mariska (holandská spolužačka) běhá po sídlišti s policajty a se psy. To jsme teda nevěděly a tak jsme se se spolužačkou vydaly zjistit, jestli jsou všichni v pohodě. Mariska nám řekla, že byla zrovna na návštěvě u Antonia (spolužák, bydlí v bytě v paneláku) a že se dívala, jak byt vypadá, protože se tam asi přestěhuje. No a jak tak prohlíželi byt, dorazili k oknu a Antonio ukazoval Marisce, že může vidět i jejich barák. A před jejich barákem (jeden ze tří posledních studentských, které ještě nevykradli) stálo pět kluků, natahovali si rukavice, nervózně se rozhlíželi a z auta vytahovali páčidla. Tak Mariska volala na policii, kde jí řekli, ať ty kluky vyfotí. Co se dělo pak nevím, každopádně se do toho domu stihli vloupat a rozbít několikery dveře, ale nic neukradli, protože dorazili policajti. Nevím, proč je nechytli v domě, asi stihli utéct, každopádně měli jejich fotky na Antoniově telefonu a Marisky foťáku. Takže ti dva chudáci museli na stanici, vypovídat a stáhnout fotky do počítače. Každopádně nikomu se nic nestalo, všichni byli v pohodě, tak jsme si to nějak rozšířili mezi další spolužáky, aby věděli, že se tu ti kluci pohybujou, a vrátily jsme se k práci. Cestou domů jsem se pak stavovala u Marisky doma, kde se pomalu začali scházet i ostatní spolužáci a dozvěděla jsem se, že ty kluky chytli. Všem jim bylo 15 nebo 16 let! To je síla, protože tu nejsou trestně odpovědní a nemůžou být stíháni. Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál... Jako jedinou pozitivní věc jsem na tom zatím našla to, že nás to teda sakra tmelí jako třídu, protože takové společné zážitky a prožité krize v jiných skupinách sbíráte leta, zatímco my jsme si to prožili během necelého měsíce a myslím, že skrz to k sobě máme tak nějak blíž... 

Toť ode mně pro tuto chvíli vše, jen jsem vám chtěla říct, že se tady vážně nenudím a že cenné životní zkušenosti sbírám kudy chodím :-)