Stmívááá se nááám dřív...

Před chvílí jsem se vrátila z Lidových sadů, dnes večer se tam předváděl Dan Bárta a s ním Illustratosphere. A věřte nebo ne (ale vy mi to stejně budete věřit), bylo to skvělý, báječný a i když jsem se těšila hodně, nezklamalo mě to. V sále bylo plno, naštěstí jsme přišli včas a stáli kousek pod pódiem, atmosféra přátelská, během koncertu došlo i na aktuální témata (vyvolané podnětem z publika, na který Dan zareagoval velmi pohotově), takže nás neminul ani Paroubek a hudebníci, kteří vytvářejí zábavné zvuky místo hudby.

Pěvecké výkony mi nepřísluší hodnotit, ale místy mi běhal mráz po zádech, když se Dan doslova svíjel na pódiu a přitom vyluzoval neskutečně vysoké tóny napodobujíc (je ten přechodník správně? :c)) flétnu. Jindy se mnou ta jeho energie lomcovala a snad nikoho v sále neminulo pohupování do hudby. Jeho reakce na vzniklé situace byly krásně bezprostřední, milé, vtipné... Ale abych nechválila jen zpěváka, musím říct, že kapela mě naprosto okouzlila. Osobně se mi nejlepší zdál basista a kontrabasista Robert Balzar a trombonista, perkusista a klávesák Filip Jelínek. Jejich hraní i výrazy bylo něco neskutečně milého, hrozně krásně se na ně dívalo. Zbytek kapely měl tak trochu smůlu v tom (aspoň z mého pohledu), že mi výhled na ně velmi často zastiňovala některá ze skalních fanynek, a proto jsem si jejich vizuální "auru" nemohla užít tolik jako tu hudební. Jako celek však zněla Illustratosphere fantasticky.

I když jsem většinu písniček neznala, nenudila jsem se ani minutku, byla to skvělá šou plná báječné hudby, nadšení, smíchu a přímého kontaktu s publikem. Kapela dvakrát přidávala, někdo dokonce během prvního přídavku objednal celému osazenstvu pódia panáka, který byl hudebníkům doručen a na zdraví všech okamžitě vypit. Prostě krása, krása, krása, příště si takový zážitek opět určitě nenechám ujít. A vy byste taky neměli, nejste-li vyloženě odpůrci Bártovy hudby... Jen doufám, že už tam nebude ta kousek ode mně stojící slečna chytrá jak rádio, která koncert pojala jako neustálé seznamování svého partnera s Danem ("Dan, to je osobnost"), kapelou ("Joooo, to je skvělá písnička, hrajou dobře!"), hudbou ("Tohle bylo na tom cd, někdy ke konci.") a svými osobními potřebami ("Počkám, jestli budou hrát něco co znám a když ne, tak na ten záchod půjdu.") - ani ten Bárta toho nenakecal tolik jako ona...