Tak je to za námi - poslední velká akce prázdnin, sladká třešnička na téměř skrmeném prázdninovém dortu, jak ostatně inzerovala přihláška. Hodně jsem se těch deseti dní bála, ale jak se zpětně ukázalo, zbytečně. Bylo to.. bylo to těžce vyčerpávající, moc jsme toho nenaspali, ale za ten zážitek to opravdu stálo. Už příjezd do tábora byl silně netradiční - z Mimoně jsme jeli na kanoích po Ploučnici až na indiánskou louku - bylo to těžce dobrodružné, ale všem se to líbilo!
Během deseti dní se na tábořišti v Hradčanech zformovala skvělá parta účastníků, kteří byli schopni překonat jakýkoliv problém, který přišel, skvěle zvládli i dvoudenní agentskou akci, na které jim ale vůbec nepřálo počasí, zúčastnili se velké rallye Zetor Trophy, Vavrdova Memoriálu, jedno odpoledne se proměnili v indiánské páry a zdolali těžkou trasu plnou nelehkých úkolů a dokázali tak, zda jsou hodni toho být prohlášeni za pravého muže a pravou ženu.
Ale i když bych letošní ročník označila jako fyzicky velmi náročný, našlo se místo i pro výtvarné tvoření - finální výtvory jsou nebo budou k vidění na chodbách eFiXu i JerGymu. A neméně náročné to letos bylo i psychicky - rozhodli jsme se trochu experimentovat a zařadili takovou větší psychicky náročnou hru - obdivuji, jak se účastníci vyrovnali s tím, že jsme na ně byli dva dny napruzený, ignorovali jsme je a měli jsme špatnou náladu..
Hrát to bylo pro nás dost těžký, hlavně, když jsme viděli, jak to nechápou, ale nedalo se nic dělat, z rozjetého vlaku nevyskočíš a my to spolu s nimi dotáhli až do krásného a úspěšného konce. Po reflexi této hry se mi vážně ulevilo, že to dokázali pochopit a nejsou na nás za naše chování naštvaný, myslím, že je to hodně stmelilo, přecijen si prošli nějakým vlastním krizovým momentem, který museli nějak překonat bez naší pomoci.
Loučení bylo smutný, každopádně nám to trochu ulehčil o hodinu zpožděný vlak - čas na nádraží jsme tak vyplnili hrou "třistastop", zadkem za dva a vyčumováním třech paní v okně. Krásnou dohrou letošního velkýho běhu byly hymny, které jsem si spolu s FiXákama zazpívala v úterý o velký přestávce v atriu :c) Na JerGym jdem zpívat příští pondělí.
A bourání? Chytala mě melancholická, sešla se tam skvělá parta, ale nějak jsem si to nedokázala pořádně užít, občas se prostě k dobrý náladě donutit nejde, musí se přemýšlet.. Ale opět jsme se dlooouho do noci (rána :c)) drbali, Ríša nám uvařil skvělej čaj a navíc jsme tam mohli zůstat až do neděle, i když auto s věcma odjelo už v sobotu!
Fotky ke shlédnutí v ratabí galerii!
Během deseti dní se na tábořišti v Hradčanech zformovala skvělá parta účastníků, kteří byli schopni překonat jakýkoliv problém, který přišel, skvěle zvládli i dvoudenní agentskou akci, na které jim ale vůbec nepřálo počasí, zúčastnili se velké rallye Zetor Trophy, Vavrdova Memoriálu, jedno odpoledne se proměnili v indiánské páry a zdolali těžkou trasu plnou nelehkých úkolů a dokázali tak, zda jsou hodni toho být prohlášeni za pravého muže a pravou ženu.
Ale i když bych letošní ročník označila jako fyzicky velmi náročný, našlo se místo i pro výtvarné tvoření - finální výtvory jsou nebo budou k vidění na chodbách eFiXu i JerGymu. A neméně náročné to letos bylo i psychicky - rozhodli jsme se trochu experimentovat a zařadili takovou větší psychicky náročnou hru - obdivuji, jak se účastníci vyrovnali s tím, že jsme na ně byli dva dny napruzený, ignorovali jsme je a měli jsme špatnou náladu..
Hrát to bylo pro nás dost těžký, hlavně, když jsme viděli, jak to nechápou, ale nedalo se nic dělat, z rozjetého vlaku nevyskočíš a my to spolu s nimi dotáhli až do krásného a úspěšného konce. Po reflexi této hry se mi vážně ulevilo, že to dokázali pochopit a nejsou na nás za naše chování naštvaný, myslím, že je to hodně stmelilo, přecijen si prošli nějakým vlastním krizovým momentem, který museli nějak překonat bez naší pomoci.
Loučení bylo smutný, každopádně nám to trochu ulehčil o hodinu zpožděný vlak - čas na nádraží jsme tak vyplnili hrou "třistastop", zadkem za dva a vyčumováním třech paní v okně. Krásnou dohrou letošního velkýho běhu byly hymny, které jsem si spolu s FiXákama zazpívala v úterý o velký přestávce v atriu :c) Na JerGym jdem zpívat příští pondělí.
A bourání? Chytala mě melancholická, sešla se tam skvělá parta, ale nějak jsem si to nedokázala pořádně užít, občas se prostě k dobrý náladě donutit nejde, musí se přemýšlet.. Ale opět jsme se dlooouho do noci (rána :c)) drbali, Ríša nám uvařil skvělej čaj a navíc jsme tam mohli zůstat až do neděle, i když auto s věcma odjelo už v sobotu!
Fotky ke shlédnutí v ratabí galerii!
6 komentářů:
Co to bylo za psychohru?
Byla to taková slátanina Hagena, Humanu a tak podobně - je to na dlouhý povídání...
no já už kousek slyšela... a věřim, že to byl fakt zážitek.
No tak to by mě taky zajímalo! Jak to probíhalo. Asi to musel být silný zážitek.
To byla psychohra i pro vás, co? Co je to za akci - nějaký pokus stmelit GFXŠ a JerGym? Těším se na fota ;)
Ratab je původně pokus stmelit budoucí prváky ještě dřív, než vstoupí do školy.. :c) Ale jinak mezi FiXem a JerGymem panuje nadále poměrně výrazná rivalita, i když se tam všichni máme rádi :c)
Okomentovat