Na Prahu!!!

aneb RaChod 2008 :c)

V pátek v půl třetí odpoledne jsme rozdali jmenovky, zazpívali hymny a vyrazili neohroženě z vrcholu Ještědu směr naše stověžatá matička Praha... O tom, co všechno tomu předcházelo, kolik nervů a probdělých nočních hodin to nejen mě stálo, tady psát nebudu, postěžuju si kdyžtak osobně :c) Teď jen o tom příjemném.. :c)
Cesta do Bělé byla.. no, do Osečný jsme se docela dost loudali, ale pak odešly největší brzdy na oběd do hospody a my konečně mohli nasadit naše raketové tempo :c) Na Pince nás dojela Káťa a my se ještě za světla vydali na průchod bývalým vojenským prostorem Ralsko. Cesta příjemně utíkala, nohy zatím nebolely a nálada se držela vysoko nad bodem varu :c) V Kuřivodech nás záhrobí občerstvilo čajem a nějakým tím chlebíkem a my mohli vyrazit na poslední dnešní úsek cesty. Do tělocvičny v Bělé jsme dorazili něco po jedenácté, unaveni, ale stále dobře naladěni :c)
Druhý den se vstávalo dost špatně, ale nedalo se svítit, museli jsme dál. První půlka cesty bývá vždy moc pěkná, lesem, loukama, Mšeno bylo po pěti hodinách dobyto. Po polední pauze jsme se vydali na Higway to hell - šestikilometrový úsek ze Mšena do Nebužel. Kolem vás jen pole, před vámi silnice, za vámi silnice. A slunce pálí jen... No prostě peklo. Až takový, že tři naši nejmenovaní borci stáhli gatě a předváděli projíždějícím autům bílé velryby :c). Ještě, že aspoň ten Pepa je vytrestal kopřivou :c).
V Nebuželech se k nám připojil Sud a tím rapidně pozvedl průměr našich sil. Z Nebužel do Hostína nás hnala vidina čaje a pauzy s doprovodným vozidlem. Po načerpání nových sil jsme se rozloučili se Zatkem, který nás bohužel musel kvůli škole opustit dřív, a vydali se přes Byšici zdolat posledních pár kilometrů, které nám do Všetat zbývaly..
Poslední ráno nás nevítalo sluníčkem, jako dva předchozí dny, všude byla mlha a ven z tělocvičny se nikomu nechtělo. Ale před námi bylo posledních 17 km a pak konečně ona vysněná cedule s nápisem "Praha". Zatnuli jsme tedy zuby, rozloučili se s Ondrou, který též mizel do školy, a vyrazili. Kluci to vepředu s Bérákem dost napálili a proto se nám povedlo zdolat silnici do Kostelce za hodinu, potom už to ale bylo horší.. Nohy bolely a tempo bylo čím dál tím loudavější. To však spravila obědová pauza a do cíle naší cesty všichni zúčastnění DOBĚHLI!
Pár cílových foteček, hymny, rychlá sváča, rozloučení s Jozífem, který dom cestoval doprovodným vozidlem, a pak hurá na autobus. Rychlý a hektický přestup na metro a z Můstku za zpěvu písně "Zatracená Ještěřice" pochod přes Václavák až pod našeho milého Vencu, který dneska slavil svátek. Tak jsme mu tedy popřáli a pocitli ho zpěvem rtbáckých hymen. Do odjezdu vlaku nám ještě nějaký ten čas zbýval, takže i Prahu jsme si užili. A pak už jen nastoupit do vagónu, zamávat Sudovi a Jirkovi a nechat se vézt domů.. Na libereckém nádraží vznikl chaos, hlasité hymny, rozdání diplomů, ještě hlasitější loučení, spousta objímání a ujišťování se, že se v pátek potkáme na srazu.. No doják!
Bylo to skvělé, poznala jsem nové supr lidi, ze kterých budou určitě bezvadní ratabáci, všechno vyšlo tak, jak mělo, nikoho jsme nemuseli odvážet, všichni to zvládli a můžou na sebe být hrdí! Snad se za rok sejdeme znovu! Kéž by.. :c)

Fotky si můžete prohlédnout u Rishaka, u Ondry, u Elis a i u mně :c) A později samozřejmě na ratabáckých stránkách, až to bude aktuální, hodím odkazy..