Jak už někteří podle fotek na facebooku zaznamenali, minulá sobotní noc se nesla v duchu Halloween party ve studenstkém Rasmus Rask Baru. S Luckou jsme si daly pořádně záležet a naše strašidelné masky vymyslely asi za 20 minut - ono to taky není nic těžkého, když tu pořádně člověk nic nemá :-) Ale Luci je zdatná maskérka a na obličejích nám vytvořila skvosty.
Vyrazily jsme do baru asi na desátou a zábava už tam jela v plném proudu. Ne všichni byli namaskovaní, ale naše třída nezklamala a všichni předvedli své pravé tváře. Ale teda musím říct, že DJ asi nevěděl, jak se dostává hospoda do varu (a hlavně na taneční parket), takže jsme tančili hlavně my - a taky spíš proto, že všechny stoly byly obsazené a nebylo si kam sednout :-) Ale co už, bylo to fajn a zlatým hřebem bylo Lucčino 3 místo za nejstrašidelnější masku, za kterou naše abstinentka vyhrála kýbl plný piv!
Jinak tento týden byl docela záhul, ve škole každý den od devíti do čtyř (krom pátku, to jsme byli od osmi do dvou) a navíc skoro samé teoretické hodiny, na což prostě vůbec nejsme zvyklí :-) A teď vážně - teorii bychom přežili, ale proč ji máme vždycky až odpoledne po praktické hodině, to nepochopím. Ale i teorie umí být zábavná, hlavně v podání lektorky Samanthy. Takový tanec při hodině jsem ještě nezažila, ta dokáže udělat zajímavým snad i toho nejnudnějšího filozofa. Jen teda mám pocit, že po tomhle týdnu mi hlava exploduje :-) A na praktických hodinách - drama a hudba - tam se bavíme neustále. Na dramce hrajeme různé hry, improvizujeme (nebo se o to aspoň snažíme), pracujeme s maskami. A hudbu si vyloženě užívám, já, nehudební dítě. Nejdřív nějaká rytmická cvičení, hra na bonga, sborový zpěv "All you need is love" a "Imagine" (haha, nahrávali jsme to, nechtějte to slyšet!) a vytváření vlastního rapu. Ale když ze sebe udělat blbce, tak pořádně a nahlas, takže zpívám a bubnuju co to dá :-)
No a v úterý jsme s dramkou a hudebkou vyrazili na festival Spoken words, což mě totálně odrovnalo a bohužel tenhle večer nepatří k mým favoritům. Špatná nálada a únava mě přemohly a když se to navíc spojilo s faktem, že první půlka (Guinejec v tradičním obleku vyprávějící nějaký zajímavý příběh) byla ve francouzštině a dánštině a druhá půlka mě fakt neoslovila (kanadská písničkářkobásnířka, sice v angličtině, ale fakt ne můj šálek kávy), přirovnala bych to ke koncertu skupiny Ty Syčáci v pražské Modré Vopici (náladou). Od devíti do půl dvanáctý jsem ocenila jen krátkou vložku - mima, kterému se jednak dalo rozumět a druhak byl vtipnej. Takže asi takhle :-) A těšte se na další příspěvek ze včerejší international dinner!
Žádné komentáře:
Okomentovat