Zhodnotila jsem, že týden je dostatečná doba na vstřebání všech zážitků a proto přicházím s reportem o tom, jak lze netradičně strávit státní svátek. Protože Jirkovi v práci nedali volno a on musel vyjet na jakýsi dendroprůzkum k Táboru, rozhodla jsem se, že nebudu sedět doma a když to spolupracovnici Martině nevadí, vyrazím s nimi. V naivní představě čerstvého vzduchu a krásné přírody. Tahle bublina splaskla ve chvíli, kdy jsme dorazili na rozbahněné staveniště... Tak jsem se aspoň v autě učila, protože holinky s sebou běžně nenosím (jak jsem v tu chvíli záviděla Skřítkovi její trepky...).
Po návratu do Prahy jsem se vydala na sraz s Klokanem. O svých peripetiích s cestou na Národní třídu už jsem leckomu pověděla osobně, takže se více rozepisovat nebudu, pokud bude mít zájem se pobavit ještě někdo další, není problém, sejdeme se, povyprávím. Ale všechno dopadlo dobře a já nakonec poznala i tolik opěvovanou Atmosféru. Ale tím skončila pohoda a začal sprint. Rychle se sejít s Jirkou, zakousnout v mekáči co zrovna bylo po ruce, mazat dom, hodit tam věci a hurá za Rybou na koncert do klubu Modrá Vopice na trojkombinaci "Z davu" (příznačnější by byl název třeba "Základ davu", protože z týhle kapely by, co se lidí týče, vyžily skupiny tři :c)), "Budoár staré dámy" a "Ty Syčáci". Svoje zážitky snad raděj komentovat nebudu, snad jen, že mi to ten den vážně nesedlo a z koncertu jsem odcházela strááášně unavená. Ale to je taky zkušenost, že :c)
Jo a ... zas tak hrozný to nebylo, ráda přeháním ;c)
2 komentáře:
hlavně, žes to oslavila :) i když jsem teda nějakej ten barvitej koncertní zážitek čekala :)
Kdyby tam nějakej barvitej koncertní zážitek proběhl, tak ti ho ráda popíšu, ale tam to bylo všechno akorát tak hlasitý.. A to jaksi popsat nejde, to se musí slyšet ;c)
Okomentovat