Z Ještědu.... na Říp!

Letos se konal jubilejní 10. ročník tradičního pochodu... V naprosté většině případů nikdo netušil, co vše nás po cestě čeká. Vyrazili jsme jako vždy v pátek kolem třetí hodiny z Ještědu a před Pinku, vojenský prostor a Kuřívody doťapali do Bělé pod Bezdězem. Klasický první den, trochu bolavé nohy, ale počasí bylo příjemné a nálada skvělá. Druhý den jsme vyrazili směrem na Mšeno. Po cestě začalo trochu poprchávat a když jsme se dokolíbali do Mšenské restauračky, začalo docela solidně pršet. A pak to přišlo - po obědě si Ryba vyžádal naši pozornost, aby nám sdělil dobrou a špatnou zprávu :c) Zatím však nikdo netušil, že malá změna trasy povede k jinému cíli.

A od té chvíle jsme měli namířeno směr Štětí, kde na nás čekala vyhřátá tělocvična. A pořád pršelo.. Cestou přes Kokořínsko, která byla díky turistickým cestám značně příjemnější než silnice na Prahu, byla v podstatě hrozně fajn až na ten déšť a bahno a promáchaný boty a věci a tak.. Ale tohle bylo aspoň vzrůšo :c) U Chodče, když už jsme si pomalu začínali zoufat, opět předstoupil Ryba se svými dvěma zprávami... A konečně všem oznámil, co bude cílem naší letošní cesty.

Sobotní večer se pro mě řadí mezi večery, na které dlooooouho nezapomenu. Déšť, dvanáct kilometrů před námi, většina po rozbahněných lesních cestách, zoufalství střídající záchvaty dobré nálady, prostě bída jak má být. Nedokážete si představit, jak vděčná jsem byla za tělocvičnu a sprchu. Fakt. A v neděli posledních 16 kilometrů na vlak. Neustávající déšť, promoklé věci, v botách rybníčky, do toho studený vítr. Nic pro suchary ;c) Ale došli jsme, u rotundy jsme si zazpívali hymny, snědli Bérákovi narozeninový dort a z Vražkova jsme se vlakmo (za poznámek průvodčích a strojvůdců) vrátili zpátky domů.